Dva důvody, proč nefotím modelky dlouhým sklem
- Details
- Category: Fotoglosy
- Created on 10 September 2013
Znáte to. Polonahá modelka před objektivem - jenže jakým? Bezradně bloumáte nad svým úžasným fotoarzenálem, o kterém jste roky snili a další roky na něj šetřili (a šetříte dál, dobrých objektivů přece není nikdy dost). Bude lepší široký, základní nebo středně dlouhý? A co něco opravdu dlouhého?
V jednoduchosti je krása, a já, protože krásu fotím, fotím jednoduše. V naprosté většině případů si vystačím s ohniskem kolem 30 mm - abych byl přesnější, tak dejme tomu od 28 do 35 mm. Někdy mám chuť, důvod, období (zrovna teď), kdy se pustím do špásu s kratšími ohnisky - momentálně jsem limitován 17 mm, to je extrémně široké a deformující ohnisko, ale pokukuji po 14 mm. Někdy fotím základní padesátkou a jen občas sáhnu po 85 mm. Cokoliv delšího používám jen výjimečně, když mám opravdu důvod (nebo když jsem měl bezdůvodné, naštěstí krátké období - v té době jsem si pořídil dokonce Sigmu 600 mm).
Proč se vyhýbám teleobjektivům?
Nevyhýbám, vlastně dlouhá skla miluji, ale dovolím si tvrdit, že pro můj žánr a fotografování modelek obecně se nehodí, pokud nemáme vyložený důvod je použít. Důvody jsou dva, první je čistě technický.
Dlouhé ohnisko zkresluje
Slovo do pranice? Klidně. Chápeme-li 50 mm jako základní objektiv, protože jak úhlem záběru, tak zobrazením perspektivy se nejvíce podobá tomu, co vidí naše oko, pak cokoliv kratšího nebo delšího zkresluje realitu, na kterou jsme zvyklí.
Objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností (širokáče) zvýrazňují perspektivu. Proti základnímu sklu (50 mm) všechno zmenšují a oddalují. Když chci, aby byla modelka stejně velká, musím jít blíž. Tím sice přiblížím modelku, ale zvětším vzdálenost všeho, co se nachází za ní a vytvářím velkou perspektivu i na jejím těle. Podle toho, jak moc krátké ohnisko použijeme a v jakém úhlu k modelce přistoupíme, můžeme dělat velké nebo malé hlavy, dlouhatánské nohy, obrovské nosy atd. Při rozumně krátkém ohnisku a rozumném využití tak můžeme lehce tvarovat tělo způsobem, kdy to nebude působit přehnaně, ale zajímavě. Proto je pro mne zajímavé fotit s ohniskem 28 až 35 mm. Dokážu tak prodloužit nohy, zmenšit zadek, zvětšit prsa, zkrátka vytvořit dokonalé proporce, aniž by divák měl pocit, že je podveden. Vlastně ale podveden je. A bez Photoshopu.
Naopak dlouhá skla (nad 50 mm) perspektivu zhušťují. Všechno je blíž, větší a placatější. Poslední dvě slova jsou zásadní - výhoda zplacatění je například při zmenšení nosu. Naopak za nevýhodu považuji, že se zhustí perspektiva i v oblasti prsou a ramen. Při použití krátkého ohniska získám velká ňadra a útlá ramena. S dlouhým sklem se prsa zmenší a ramena narostou. Zjednodušeně dlouhé sklo přidává kila a z drobných dívek dělá trošku almary. Trošku, ale tyto minimální rozdíly dělají celkový dojem.
Můj druhý důvod, proč nepoužívat dlouhé objektivy, se týká emotivní stránky fotografie.
S dlouhým sklem ztrácím kontakt
Před pár dny mi tu někdo napsal do komentáře, že nepracuji s obrázky, ale s významy (hezké, s tím se rád ztotožním, děkuji:). Aby to tak bylo, musím mít s modelkou kontakt. Moje fotografování má formu intimního dialogu a na fotkách je to (doufám) vidět. Dlouhé sklo mě ale vyžene 5 nebo i 20 metrů od modelky a tím se změní charakter toho, co fotím.
Když jsem fotil Terezu na Karlově mostě, byl jsem od ní asi 5 metrů a s dialogem už to nemělo nic společného, jen jsem na ni pokřikoval pokyny a před sebou jsem neměl partnera pro dialog, ale "pouze" scénu - panorama Hradčan, Karlova mostu a na něm stojící nahou modelku. Ještě víc to bylo znát kdysi na Palackého mostě, kde jsem s ohniskem 200 mm byl od modelky snad 20 nebo 30 metrů, při městském provozu už tady nemělo cenu ani pokřikovat.
Pozn.: teď přemýšlím o 14mm objektivu a Lída si ze mne dělá srandu, že ho chci, abych mohl modelky očichávat :)
Chcete se dozvědět víc? Navštivte workshop fotografování aktu.