Fotoglosy

Začnu oklikou. Když jsem kdysi jako teenager chodil hrát do baru, můj starší kolega a kamarád Dalibor Filip hrával na tehdy u nás velice rozšířenou kytaru Diamant. Byla to česká a pro Čechy dostupná kopie slavné Gibson Les Paul. Přestože hrál výborně, na svou Diamantku v jednom kuse nadával. Jedné noci, po několika lahvích vína, pronesl něco ve smyslu: "já sice pořád držkuju, ale ono to asi nebude jen tou kytarou, kdyby sem teď přišel Eric Clapton, asi by nám ukázal, že se na ten krám zahrát dá".

Sice nesouhlasím s názorem, že na technice nezáleží, technika by autora rozhodně neměla omezovat a kvalitní technické zázemí jistě ocení každý, ale ani sebelepší technika neudělá fotku sama, pouze nám usnadňuje cestu dál.

Výběr té či oné značky fotoaparátu je stejně jako u kytar naprosto subjektivní. V módě byly jednoznačně značky Fender a Gibson, ale já jsem v osmnácti vzal do ruky (baskytaru) Peavey T-40 a první dojem stačil na to, že už jsem ji nikdy nevyměnil. Později jsem si ze stejného důvodu pořídil akustiku Ibanez. Když jsem se před několika lety rozhodoval mezi zrcadlovkami Canon a Nikon, byl jsem téměř rozhodnut pro Canon. Jedním z důvodů byl i fakt, že hodně mých přátel vlastnilo Canon, z čehož vyplývala možnost občas si něco půjčit. Pak mi ale jeden kolega půjčil Nikon a podobně jako v případě mých kytar bylo rozhodnuto. Ten pocit v ruce byl prostě jiný. Po několika letech jsem na chvíli uvažoval o přechodu ke značce Canon - důvodem byl jeden model, jehož parametry jsem se nechal oslnit. Procitnutí nastalo, když jsem vzal fotoaparát do ruky. Nemůžu se prostě zbavit subjektivního dojmu, že všechny Canony bez výjimky působí plastově a lacině, v případě Nikonu mám pocit něčeho poctivého a téměř nerozbitného. Přestup se nekonal.

Je to tedy vše jen o pocitu a sympatiích, jakékoliv argumenty o kvalitě výstupu nebo objektivů apod. jsou podružné, od každé značky si můžete pořídit velmi kvalitní a naprosto dostačující vybavení. Nakonec ale stejně vždycky zjistíte, že tu fotku musíte udělat vy ...

... ani ta nejlepší kytara totiž nehraje sama.

Vlastníte v Praze nebo blízkém okolí zajímavý interiér nebo i exteriér, o kterém si myslíte, že by se hodil na mé fotografie a který byste byli ochotni na několik hodin zapůjčit? Nebo můžete zajistit přístup na zajímavá místa, kam bych se jinak nedostal?

Pokud ano, budu rád, když mi napíšete. Ke zprávě prosím přiložte stručný popis, lokalitu a obrázek místa, na kvalitě fotografie nezáleží.

Na oplátku vám mohu nabídnout např. papírovou fotografii, pořízenou v tomto prostoru, nebo se dohodneme jinak, třeba vyfotím vaše děti, psa ... :)

Rozhodl jsem se rozprodat část fotopřebytků ze své výbavy - v současné době nabízím objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností Nikon 28mm f/2.8D Nikkor AF.

Objektiv rychle ostří i ve špatných podmínkách, má výbornou kresbu a je ve skvělém stavu. Je použitelný na všechny zrcadlovky Nikon (DX, FX i kinofilm), díky příjemně, ale ne přehnaně krátkému ohnisku se dobře hodí například na postavu nebo krajinu.

Možnost vyzkoušení v Praze, cena 6000,- Kč.

Kontakt

Tak nějak jsme si všichni zvykli na fakt, že 22. hodina je hranicí, za níž se v televizi může začít mluvit sprostě, ukazovat nahota a jiný "závadný" obsah. Nic proti tomu, kdyby byl pomyslný filtr závadného obsahu správně nastavený.

Tak schválně... V 10 hodin ráno si zapněte televizi. V běžném dni napočítáte v čase od 10 do 22 hodin přibližně 7 až 15 vražd, po desáté večer následují další. Program je po celý den každých 15 - 20 minut přerušován nestoudně lživými reklamami (pojištění a půjčky, které se vyplatí, lektvary silnější než chřipka, banky, kde nic neplatíte, nože, které se neztupí, prášky, které perou, prášky, po nichž se zhubne...). V debatách a zprávách se vynoří představitelé státu a společnosti a přidají svou dávku lží - narozdíl od reklam se ani nesnaží zakrýt svou aroganci nějakou maskou přívetivosti a užitečnosti.

Vraždy a lži, žádná nahota. Ne, že by mi na obrazovce chyběla, ale nějak se v tom žebříčku lidských hodnot nemůžu zorientovat. Proč nahota, která v principu nemůže nikomu ublížit, je naší morálkou odsunuta do nočních hodin, zato vraždit, krást a lhát je možné od samého rána? Je opravdu všechno v pořádku?

Vlastně až tak ne, samotné vernisáže nechovám v žádné prazvláštní oblibě, ale čas od času je to příležitost potkat spoustu známých lidí najednou. Ano, potkat a pozdravit, když si druhý den promítnete průběh večera, uvědomíte si, že jste pozdravili několik desítek lidí, ale většinu večera jste strávili na baru s třemi až pěti dalšími a na ostatní se nějak nedostalo.

Co mě ale na vernisážích opravdu baví, je potkávat známé bezprostředně po zahájení. Všichni jsou zatím střízliví a se sklenkou vína v ruce, přítelkyní nebo modelkou nebo přítelkyní modelkou po boku a více či méně intelektuálním výrazem ve tváři korzují mezi vystavenými fotografiemi. Korzuji s nimi. Celé to defilé působí téměř honosně, paradoxně s tím, že se navzájem známe většinou s půllitrem nebo panákem, zahaleni v oparu hlučné zábavy v nějaké pohodlné a nepříliš drahé restauraci.

Kouzlo optického klamu se však rozptýlí při prvním kontaktu: "Dane, ty piješ bílý?" ... "Jasně, červený mi barví zuby a pak vypadám jak idiot."

Mám raději červené... konečně vím, čím to je ... ;)