Kája Saudek - výstava v Olomouci
var br ='
';
var xbr ='
';
var div ='
';
var i ='';
var u ='';
var s ='';
var b ='';
var endi =''; var endu =''; var ends =''; var endb ='';
var endp ='
'; var enddiv ='
'; var endspan ='';
var a =''; var enda ='';
Pokud se v průběhu léta dostanete do Olomouce, nenechte si ujít výstavu k 75. narozeninám nejslavnějšího českého komiksového kreslíře Káji Saudka. Výstava se koná v galerii Mona Lisa a končí 28. srpna.
"Komiks je vlastně film bez hudby a pohybu, jehož dojem ale lze kresbou navodit. Například Italové dodnes dělají komiksy z fotografií, z filmů. Nedá se na tom moc měnit, komiks má podstatu filmového střihu, nadhled, podhled, nájezd na detail, na celek. Mladí kluci, kteří se ke mně dílem hlásí, i když většina z nich svého učitele zapírá, jsou pilní a mnohé dovedou, ale dosud nepochopili, že musí vycházet z reality, dodržovat skutečnost. V tom bych sám sebe pyšně nazval socialistickým realistou. Erotika a krásné ženy do komiksu patří stejně jako do života. Existují komiksy vyloženě erotické, ale to je něco jako dánské pornofilmy, kdy po deseti minutách člověk vypíná video a přepojuje na program ČT2." Kája Saudek
Kdykoliv se mne někdo zeptal, jestli jsem ovlivněn Saudkem, myslel tím samozřejmě Jana Saudka, který na mne určitě měl vliv svým životním příběhem a myšlenkou, že možné je vše, že žádné hranice neexistují, když má člověk opravdu vůli něčeho dosáhnout. Pokud ale jde o výtvarnou tvorbu (a především výtvarné znázornění ženy), pak jsem byl spíše zasažen právě jeho bratrem Kájou.
V dobách mého dospívání byl Kája Saudek zakázán, přesto jsem tehdy měl štěstí setkávat se s jeho kresbami v různých časopisech (vzpomínám si například na jeho verzi 30 případů majora Zemana, která vycházela do chvíle, než někdo zjistil, že seriál vlastně paroduje - údajně stihl nakreslit 52 stran). Ženy v jeho komiksových příbězích byly snad těmi nejerotičtějšími stvořeními, se kterými se v té době dalo u nás vůbec potkat a já jako mladý muž jsem to nemohl nevidět. Byl jsem fascinován jeho způsobem práce s křivkami těla, dynamikou děje, světlem a stínem, nejraději jsem měl večerní a noční scény.
Člověk nemusí při práci myslet na autora, který ho vlastně inspiroval, když fotím, nemám před očima Saudkovy obrazy. Bylo by zároveň troufalé a namyšlené říkat, že moje fotografie jsou jako Saudkovy komiksy, to rozhodně ne a ani se o to nesnažím. Rozhodně ale je jedním z autorů, kteří mne natrvalo ovlivnili a já si ten vliv uvědomuji a přiznávám.
Více informací o výstavě najdete zde.