Analog, digitál - není žádné versus

"Co že jsi přešel na film?", zeptal se mne nedávno kolega. Nepřešel jsem, pouze jsem se k němu vrátil a nemám v úmyslu opouštět digitální fotografii. Fotografické diskuze jsou všude na světě plné žabomyších válek na téma film versus digitál. Podle mne naprosto zbytečně.

Už kdysi jsem tu zmínil podobné a podobně nesmyslné diskuze mezi příznivci značek Canon a Nikon, dnes si tedy dovolím vzít na mušku téma analogová versus digitální fotografie.

Na začátku roku 2004 jsem odnesl veškerou svoji filmovou fototechniku do bazaru k Pazderovi, abych dal dohromady peníze na první digitální fotoaparát, v němž jsem viděl světlou budoucnost. Samozřejmě to nestačilo, prodejní ceny starých fotoaparátů byly směšné, ale to je jiné téma.

Digitální fototechnika

Začátky, přesněji řečeno první roky s digitálními fotoaparáty byly drahé a nepříliš efektivní. Každý nový fotoaparát, vychvalovaný kritikou do nebes, byl o třídu lepší, než ten předchozí, ale výsledky dlouho nebyly srovnatelné s fotografiemi, pořízenými na film. Tedy na film středního formátu, s ohledem na zvětšeniny, které dělám, je pro mne kinofilm nezajímavý.

Současná elektronika se rozvíjí takovým způsobem, že dnešní digitální fotoaparáty vyšší třídy, naštěstí i ten můj, jsou již kvalitou schopny konkurovat středoformátovému filmu. Přibližně každé dva roky nám společnosti, ovládající moderní fototrh, ukazují, že je stále kam jít a nějakou dobu to tak ještě asi zůstane. Sice nejspíš pomalu končí honba za rozlišením, fotografii České Středohoří jsem v roce 2006 fotil na 6megapixelový Nikon D70, dnes je běžné mít 12 MPx v kompaktu nebo mobilu, stejné rozlišení má i můj D700 a stačí mi to. Extrémních 36 MPx, které nabízí nový D800, chápu jako útok na středoformátové "digitální stěny" typu Phase One nebo Hasselblad a také jako jeden z posledních marketingových tahů právě v oblasti rozlišení. Hitem posledních dvou let je Full HD video, jenže právě Full HD je limitem pro rozlišení videa a ani tady nemá cenu nabízet víc. Další a mnohem důležitější vylepšení se tedy (konečně) začínají týkat kvality záznamu obrazu a tady vidím trend, díky němuž nás výrobci ještě čas od času donutí přejít na novější model. Největší možnosti vidím ve zvyšování světelné citlivosti snímačů za současného snižování šumu - zde už má digitální technika před filmovou náskok, ale stále je kam jít - a ve zvyšování dynamického rozsahu fotografie, kde naopak proti pružnému filmu stále zaostává, což mi dokazuje každý nový snímek, vyfocený na film.

Digitální fototechnika je drahá, když už ji ale máte, jsou náklady na snímek minimální - prakticky nulové, nepočítáte-li amortizaci fotoaparátu.

Filmová fototechnika

Naproti tomu analogová technologie se prakticky nevyvíjí. Řada firem dávno zanikla nebo živoří, naštěstí díky pořád ještě velkému počtu fanoušků nám zůstal osvědčený Ilford, který je jistotou v oblasti chemie, filmů i fotopapírů. Používané fotoaparáty jsou často staré mnoho desítek let, například mým favoritem je Yashica stará přibližně 50 let.

Velkou výhodou je, že filmovou techniku dnes pořídíte doslova za pár korun, příkladem je docela zajímavý a použitelný fotopřístroj Agfa Isola, který jsem vydražil za neuvěřitelných 7 korun. Co ušetříte na technice, zaplatíte za filmy, papíry a chemii. Ale aspoň vás to donutí více přemýšlet nad záběrem a zbytečně neplýtvat materiálem (stará pravda).

Optika

Podobně je tomu s fotooptikou - ta se sice stále vyvíjí, ale za posledních 100 let je její vývoj přece jen výrazně pomalejší než je tomu u elektroniky, takže opět můžeme používat, a to i pro digitální fotografii, naprosto úžasné objektivy z poloviny minulého století. A opět za velmi nízké ceny.

Návrat k filmu

V roce 2008 jsem si z hecu koupil fotoaparát Holga. Pro ty, kdo jej neznají, je to takzvaná Toy Camera, tedy fotoaparát hračka. Holga je plastový středoformátový (6x6 cm) fotoaparát vyráběný v Číně. Je velmi nekvalitní, mezi jeho nešvary patří špatně světelně utěsněné tělo a tím na film vnikající falešné světlo, silná vinětace, ne moc kvalitní kresba objektivu uprostřed snímku a už vůbec ne kvalitní kresba mimo střed atd atd... Holga jednoduše nabízí tolik chyb, že se díky nim stala populární, až kultovní po celém světě a její nekvalitu si fotografové začali vykládat jako nezaměnitelnou atmosféru.
Pár filmů jsem tehdy na Holgu vyfotil, ale při pomyšlení na velké zvětšeniny, které dělám, jsem ji brzy odložil a věnoval se dál výhradně digitální fotografii.

V polovině roku 2011 jsem začal pravidelně fotit na film. Pořídil jsem si velkou sbírku různých starých fotoaparátů různé kvality a hledal jsem mezi nimi svého favorita. V současnosti je jím dvouoká zrcadlovka Yashica. Má velmi kvalitní optiku a přitom zanechává ve fotografiích otisk nepopsatelné atmosféry.

Film nebo digitál?

Původně jsem myslel, že půjde o velmi krátký článek, nedaří se. Důvodů je mnoho.
Jedním ze současných trendů je říkat, že s digitální fotografií nemáte šanci dostat svá díla do galerií a muzeí. V opačném extrému pak uslyšíte, že je jedno, co a jak vyfotíte, ale když to vyvoláte platinou nebo jinou historickou technikou, někdo to koupí (paradoxně řada dnešních fotografií vyvolaných platinou je pořízena digitálním fotoaparátem). Do jisté míry je to pravda a galerie tento názor často podporují, ale co například David LaChapelle? Jeho díla, vystavovaná v prestižních galeriích po celém světě, jsou výsledkem digitálního procesu. Digitální fotografii považuji, a LaChapelle je toho důkazem, za nové a rovnocenné médium a všechny řeči o tom, že to tak není, mi přijdou jako nářeky staromilců. Vždyť i samotná, samozřejmě analogová, fotografie se dlouho potýkala s tím, jestli patří nebo nepatří mezi výtvarná umění, její pořízení přece trvá jen chvilku, zvládne to prakticky každý a vlastně jen zdokumentuje, okopíruje obraz před objektivem. je jen otázkou času, kdy galerie začnou hromadně přistupovat k fotografii bez diferenciace způsobu pořízení. 

Nezapomeňme ani na často průměrné fotografy, kteří jen proto, že fotí na film, se považují za "více umělce" než kdokoliv jiný, používající digitální techniku. Tento názor je obzvlášť směšný, v hudbě by se našla přirovnání jako klasická/elektrická kytara nebo klavír/moderní klávesové nástroje.

Fotím i na film, ale nefotím jen na film, proč tedy?

Většinu fotografií pořizuji digitálně. Když se mi nějaký záběr hodně zalíbí, vyfotím ho i na film a čekám na výsledek, abych mohl porovnat rozdíl. Čekání na výsledek znamená přibližně půlhodinku, než vyvoláte film a poprvé se podíváte, co na něm je. Je to dost jiný pocit než okamžitý pohled na displej digitální zrcadlovky, doporučuji. Když tedy mám k porovnání filmovou i digitální fotografii, rozhodnu se, většinou na první pohled, kterou z nich použiji. Některé snímky z filmu mají krásně měkkou atmosféru, která na digitální fotografii není zdaleka tak výrazná a některým záběrům naopak sluší digitální strohá dokonalost. Nemohu tedy říct, že si vždy záběr otestuji digitálem a po odladění jej vyfotím na film, vždycky se rozhoduji až pohledem na výsledek. Co z toho plyne?

Není žádné versus

Analogová a digitální fotografie jsou pro mne dvě různá média, podobně jako jeden obraz potřebuje olej a druhý lépe vynikne kreslený tužkou. Obě tato média mi přinášejí jiné výsledky i jiné pocity.
Pro mne není žádné versus... a jak to máte vy?

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

---

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated

Thank you for your kind support.

• < Oči zvěrokruhu - 2012
• Nikon D800 - ano nebo ne? >

Comments: