Bylo, nebylo (2013), bude, nebude (2014)

Tak jo. Máme po svátcích, půlka ledna je za námi, sníh nikde a naštěstí už docela vymizelo i to tradiční prosincové šílenství. Mne se tolik netýkalo, protože po velmi náročném roce jsem si prosinec naplánoval jako období odpočinku a aspoň částečně se mi to dařilo splnit. A jak vidíte, protáhl jsem si to až do půlky ledna, přestože snížená aktivita neznamená, že nic nedělám.

Minulý rok byl hodně pracovní a kdybych bytostně nesnášel slovo hektický, použil bych ho. Slovo hektický podle mne nejčastěji používají tlučhubové; tím jedním slovem dávají najevo, že nikdo nepracuje tolik, jako oni, a zároveň tím omlouvají to, že nic nestíhají a není na ně spolehnutí. Ani já jsem nestihl vše, co jsem chtěl, ale stihl jsem toho celkem dost a zbytek jsem vyhodnotil a řekl si neposeru se; dělám to přece proto, že to mám rád a nemám v úmyslu si to zprotivit, to už bych se tím mohl rovnou živit. 

O něco lepší by asi bylo slovo úspěšný, ale i to je dost zprofanované a hodí se spíš do životopisu nebo novoročního (teď vlastně vánočního) projevu státního zaměstnance na pracovní pozici prezidenta republiky.

Rok 2013 byl dobrý, fajn, prima, příjemný... 

Potkal a poznal jsem spoustu nových zajímavých lidí z různých zemí, nejen v oboru fotografie a nejen kvůli fotografii. A co víc, některé z nich si snad smím dovolit označit za své nové přátele. Jsou mezi nimi editoři, galeristé, fotografové, modelky, špičkoví sportovci, vědci a také jeden velvyslanec. Není pro mne důležité, čím ti lidé jsou, ale jací jsou. Vedle nich, ne za nimi, jsou další, kteří se možná nehonosí tituly nebo extrémními kariérními úspěchy, ale to nic neubírá na faktu, že setkání s nimi považuji za obohacující. 
Abych odlehčil případný (a nechtěný) náznak patosu, přiznám, že téměř bez výjimky všichni byli schopni se alespoň lehce se mnou opít. Nebo já s nimi :)

Novinkou minulého roku pro mne byly skupinové workshopy v češtině. Byla to zvláštní zkušenost. Přestože jsem v té době už měl za sebou hodně workshopů v angličtině a program se prakticky nijak zvlášť nezměnil, bylo to jiné. Hodně jiné. Později jsem se dozvěděl od kamarádky psycholožky, že říkat něco v cizím jazyce je trochu jako přednášet básničku nebo hrát divadelní hru. Prý v tom cizím jazyce pracuje jiná část mozku ... a tak dále ... Děkuju, Marti :)
Zkrátka jsem se znovu učil a díky rodnému jazyku, který na těchto akcích převládal (občas zazněla slovenština nebo ruský a ukrajinský přízvuk), jsem mohl i víc naslouchat. Je fajn poslouchat lidi, vždycky se něco naučíte, jedno co .... děkuju všem, kteří se našich workshopů zúčastnili, jsem rád, že jsem vás mohl poznat.

Když mluvím o workshopech, musím poděkovat Terezce. Fotíme spolu a jsme si jako přátelé velmi blízcí už od konce roku 2009. To vůbec není krátká doba, většina vztahů modelka - fotograf má mnohem kratší vegetační období, mezi námi je opravdu souhra. Je možná až nevýhodou, jak moc času jsme spolu v roce 2013 strávili na workshopech, skupinových i individuálních, protože o to méně jsme se viděli v soukromí a během celého roku jsme málo fotili a málo si povídali. Snad to letos trochu napravíme.

Maily, maily, maily

V prosinci 2012 jsem slavnostně ohlásil milióntého návštěvníka těchto stránek. Po třinácti měsících, právě v těchto dnech, přibylo dalších půl miliónu návštěv. Návštěvnost roste každý měsíc, jsou výkyvy nahoru i dolů, ale dá se říct, že v současnosti přibližně každou minutu přijde na tyto stránky nový návštěvník. Je to skvělé a samozřejmě to přináší nabídky a možnosti, ale také spoustu práce.

Denně vyřizuji průměrně 5 mailů na téma fotografie a fotografování. Většinou jde o dotazy na workshopy, tisk fotek, tištěné nebo internetové publikování, rozhovory, nabídky modelek nebo žádosti o privátní focení. K tomu je nutno přičíst reakce na sociálních sítích. Odpovídám každému.

I díky tomu nebylo v minulém roce moc času a energie na samotné fotografování. To je jedna z věcí, které bych letos rád změnil. Nepřestanu odpovídat, ale chci být dál fotografem, ne dopisovatelem v oboru fotografie.

Člověk míní, Japonec mění

Včera jsem náhodou narazil na svůj komentář z konce září 2013. Byl pod článkem, zabývajícím se velikostí snímacího čipu v digitálních fotoaparátech. Psal jsem tam, že si nedokážu představit, že bych z plného formátu (full frame, APS, velikost kinofilmového políčka) měl jít zpátky k menšímu čipu (APS-C). Musel jsem se zasmát a odpovědět na vlastní komentář, že je všechno jinak... 

Ano, prodal jsem kompletní vybavení značky Nikon, které jsem dlouhá léta viděl jako jedinou pro mne možnou cestu a v listopadu jsem přešel na systém Fuji X. Detaily se budu zabývat později v samostatném článku nebo sérii článků, protože to za to stojí a protože mi to nalilo do žil novou chuť fotit. Na ten článek nebo články se sám těším a myslím, že i vy se máte na co těšit.

Ve zkratce

V Anglii a USA, následně v dalších státech, vyšla v roce 2013 nová knížka, obsahující mé fotografie - The Mammoth Book of Erotic Photography. Povedla se, mám radost. Lída tam má fotky taky.

Někde v Rusku napsali, že fotím převážně s ruskými modelkami, další to po nich kopírovali. To je hezké, ale je to blbost, druzja, v minulém roce jsem fotil sotva s pěti rusky mluvícími modelkami. Letos uvidíme, moje první letošní modelka pochází z Ruska a jedna další se ozvala před pár dny (ozvala ještě neznamená, že někdy dorazí fotit).

V nejparnějším dni léta jsme s Lídou fotili svatbu našim přátelům Jardovi a Martině. Tahle událost stojí za zmínku, protože to byla velká výjimka, svatby nefotíme. Užili jsme si to. Ale i tak je nefotíme.  

S Ďurem občas skočíme na pivo (dvě malé, na slušňáka, někdy se to trošku zvrtne) a navzájem si poskytneme lehkou psychoterapii, znáte to :)

Čtu teď hodně knížek. Víc, než kdykoliv předtím. Vedle současných autorů se vracím ke klasikům, které mám rád nebo k těm, které jsem dřív odmítal (trauma povinné četby). Dostojevskij je psychouš, Remarque, Tolstoj, Bulgakov nebo Hašek mě opakovaně dostávají; Brownovo Inferno je typicky brownovské, ale doporučuji; 50 odstínů čehokoliv nečtěte, je to brak - proto je to taky bestseller... 

Ten rok byl vážně dobrý. Třináctka musí být šťastné číslo!

2014

Po vlažném Silvestru začal celkem obyčejně. Neočekávaně jsme vstali bez kocoviny a očekávaně mi nepřišla modelka. Stane se. Za čtyři dny nepřišla druhá. Stane se. Další den přišla jiná, domluvená z hodiny na hodinu. Přesun ke mně jí trval 8 sekund - přišla v bačkorách a po schodech z patra pod námi. Stane se.

Mám v plánu, říkejme tomu třeba předsevzetí, letos víc fotit. A samozřejmě chci fotit líp. Učit se, nechat se inspirovat (ale nekrást) a dělat si radost. 

Už teď se hlásíte na letošní workshopy. Budou a bude jedna velká změna. Dokončuji kalendář workshopů na celý rok. Nebude jich moc, ale budete mít možnost předem si vybrat, který termín vám vyhovuje nejvíc. 

Rok 2014 bude kulatý. Můj syn Jirka oslaví patnáctiny, můj táta Jirka sedmdesátiny, bude to deset let, co jsem se natrvalo naplavil do Prahy a začal se vážně věnovat focení, a bude to deset let, co jsme se poznali s Lídou a zjistili, že jsme si blízcí. Z velké části je její zásluhou, jak skvělý rok jsem zase prožil a jak skvěle prožívám začátek tohoto roku.

Mám zkrátka štěstí na lidi kolem sebe. Děkuju.

Hezký den a hezký rok všem :)

P.S: ... a samé fajn lidi kolem!

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

---

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated

Thank you for your kind support.

• < Proč jsem přešel od Nikonu k Fuji X?
• PF 2014 >

Comments: