‹ Fotoglosy · 14. 9. 2014
Už to slyším: „co to je za řeči, fotka musí obstát sama o sobě, nějaký název ji nespasí„. S tím naprosto souhlasím, že fotka je buď dobrá nebo ne, ať se nějak jmenuje nebo ne. Přesto si neodpustím drobnou úvahu na toto téma.
Jakou hudbu posloucháte? Znáte tu Beethovenovu symfonii, tu, jak v ní všichni najednou zahrají „tatatatá“ – ano, to je ona, a co třeba tu od Queen, jak se tam zpívá „mamma mia, mamma mia„? Co výtvarné umění? Každý zná ty dva obrazy od Da Vinciho, jeden s tou ženskou, co se zvláštně culí a ten druhý, na kterém Ježíš sedí u stolu a večeří s apoštoly. Nebo proslulou Michelangelovu sochu toho starozákonního kluka s prakem přes rameno. A četli jste půvabnou knížku od Hrabala nebo viděli Menzlův film o nymburském pivovaru a hlučném strýci Pepinovi?
Chápete? Vaše fotka je dílo a bez názvu není úplná. Máme dar používat slova a tvořit z nich jména. Vytvořením fotografie předáváme nějaké vizuální poselství, přidáním názvu se dílo dokončí a může se někam nasměrovat. Název může být čistě popisný (Karlův most v zimě) nebo v sobě může skrývat něco záhadného, mystického, třeba jen vaše momentální rozpoložení, náladu a to, co vás při pohledu na fotografii zrovna napadne. V takovém případě nemusí nutně dávat odpověď nebo vysvětlení, naopak může k fotografii přidat otázku a diváka třeba donutit k zamyšlení v jiné rovině.
Fotografii České středohoří dodal název vtip a snadnou zapamatovatelnost.
Dejte si tu práci a zamyslete se nad obsahem, náladou nebo sdělením vaší fotky a pojmenujte ji. Někdy to bude trápení, jindy zábava a odměnou vám bude pocit, že jste své dílo povýšili na jiný stupeň. Jakýkoli název bude rozhodně lepší než DSC_7658 nebo nude165.
Navštivte příští workshop fotografování aktu