‹ Fotoglosy · 15. 1. 2012
Snem většiny začínajících fotografů aktů, portrétů nebo módy je mít vlastní ateliér s bílým nekonečným pozadím, zábleskovými světly a softboxy. Pro většinu z nich je ale takový ateliér z mnoha důvodů nedostupný, převážně jde o peníze, prostor nebo toleranci manželky či přítelkyně.
Jenže červíček hlodá a fotograf začne vymýšlet, kutit a bastlit svůj první domácí ateliér. Samozřejmě i já jsem si tímto prošel a v následujících řádcích vám popíšu, jak jsem se vydal za světlem a skončil u stínu.
Moje první zábleskové světlo byl starý manuální blesk National a bílý reklamní deštník s liškou v logu. Oba kusy byly napevno přilepeny páskou ke stativu, k blesku bylo připojeno spouštěcí fotočidlo, které reagovalo na světlo z druhého blesku, který byl na fotoaparátu a svítil do stropu nebo do bočních zdí.
Podobných blikátek jsem sestrojil několik, po stěnách jsem rozvěsil odrazné mylarové folie a měl konečně svůj ateliér.
Výsledkem tohoto snažení bylo světlo. Všude. Bez jediného stínu. Soustava těchto světel byla v malé bílé místnosti neovladatelná a světlo se linulo doslova ze všech stran. Přesto jsem s tímto druhem osvětlení vydržel asi dva a půl roku, než jsem se rozhodl koupit „opravdová“ studiová záblesková světla.
Samozřejmě se mi povedl nepříliš šikovný mezikrok, když jsem na eBay koupil levný studiový set z Číny. V setu byla dvě záblesková světla, stativy, deštníky, softbox, odrazka, velká brašna na veškeré zařízení a možná další věci. Prostě fantazie, nekupte to za cenu nižší, než cena jednoho zábleskového světla v českých obchodech. První ze světel shořelo asi po dvou hodinách provozu. A když říkám shořelo, myslím to doslova, místností se rozlil dým a jedovatý zápach hořícího plastu. Obětoval jsem 250 Kč za poštovné a světlo poslal zpátky do Šanghaje na reklamaci. Než se asi po 6 týdnech vrátilo, shořelo to druhé (nutno dodat, že ono opravené fungovalo ještě po pár letech, kdy jsem ho jako bonus věnoval k jinému prodanému záblesku a že celková hodnota ostatních, dodnes fungujících věcí z onoho setu převyšovala cenu, kterou bych za podobné věci utratil v Čechách, takže jsem nic neprodělal). V tu chvíli mi došlo, že skutečně nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci a koupil jsem si, tentokrát v českém obchodě, první opravdu opravdové zábleskové světlo (mimochodem a samozřejmě, jako vše, vyrobené v Číně) Photon Pioneer 300.
Nějakou dobu jsem si užíval komfortního pocitu focení se softboxy, jenže celé to bylo takové sice profesionální, ale přesto o ničem. Světlo bylo nudné, v důsledku toho se softboxy brzy začaly válet v koutě a nahradil je obyčejný „hrnec“ nebo komínek, které poskytovaly mnohem dramatičtější světlo a hlavně stíny.
Na podzim 2009 mi kamarád a kolega František Oplatka ukázal novinku, kterou si právě pořídil – bylo to trvalé světlo Dedolight (více o něm v samostaném článku) a já jsem okamžitě věděl, že právě tohle je přesně to, co celou dobu hledám. Tahle srandovní a předražená lampička poskytovala fantasticky kontrastní, agresivní a dramatické bodové světlo s dokonale ostrým stínem (představte si polední slunce na Floridě, kondenzované do bodového reflektoru) a já jsem ve svých fotografiích nakonec začal ubírat světlo ve prospěch těchto nádherných stínů.
„V přírodě se blýská, jen když jsou bohové nasraný.„ … Robert Vano
Prodal jsem všechno, co nějakým způsobem blýskalo a natrvalo se upnul k trvalým zdrojům světla. Abych přece jen nezůstal svázán tolik typickým osvětlením Dedolightu, pořídil jsem si ještě krásně měkká trvalá světla, fungující na bázi úsporných výbojek o teplotě 5500 Kelvinů, což mi zároveň umožňuje kombinovat je bez problému s denním světlem.
Stejně tak tomu bylo s pohledem na nekonečné bílé pozadí v ateliéru. Takový ateliér je nudný a nepřirozený, pokud chci něco jiného, musím využívat prostředí kolem sebe, nechci přece simulovat prázdnotu. Naprosto a bez výhrad se ztotožňuji s následujícím názorem a kdyby to neřekl on, řekl bych to zcela určitě já:
„Nemám rád bílá papírová pozadí. Žena nežije před bílým papírem.
Žije na ulici, v autě, v hotelovém pokoji.„ … Helmut Newton
Závěrem?
Oblíbený pozdrav fotografů „dobré světlo“ bych pozměnil na „dostatek světla a dobré stíny„, protože stíny jsou tím, co pro mne tvoří fotografii zajímavou, tím, co jí dává atmosféru, život.
Zkoumejte a hrajte si se stíny minimálně tolik, jako se světlem, temnota dokáže být krásná, tajemná, nutící k zamyšlení, sexy a zajímavá a tak všelijak.
P.S. jen doufám, že si moje poslední slova nevyloží nikdo náboženským způsobem, přestože si myslím, že i tam by platila bez výjimky, ale to už je jiné téma.