A co když ženy občas chtějí být objektifikovány?

Vzpomínáte na mánii kolem trilogie 50 odstínů šedi? Přestože šlo o celkem brakovou literaturu, stala se okamžitě světovým bestsellerem a převážně ženy, ne muži, hltaly každé slovo a nemohly se dočkat dalšího pokračování. Podobně tomu bylo s průměrným filmem, natočeným podle prvního dílu. Kina praskala ve švech a z každé řady byly slyšet zasněné povzdechy.

Na vysvětlenou - necítím žádný problém, článek je pouhou úvahou, zamyšlením nad tím, že nemusí být všechno tak, jak to vypadá. Nebo jak to vidíme.... Nicméně impulzem byla diskuze v jedné fotografické skupině na Facebooku na téma "je nutné zabránit objektifikaci žen". S tím souhlasím....

Kdo mě zná, ví, že sexismus je mi cizí a snad je to vidět i na mých fotkách. Každá modelka je pro mne osobnost, ne kus masa. Když ale začneme pracovat, už ze samotného principu se pro mne stává pozorovaným objektem.

Část našich životů tvoří tzv. leisure time - volný čas. Do tohoto času spadají například naše kulturní a sportovní aktivity, výlety, návštěvy, ale také párty, sex nebo třeba focení. A právě při těch posledně jmenovaných aktivitách často a rádi hrajeme hry. Dobrovolně.

Teď je doba halloweenu a spousta lidí vyráží do klubů v převlecích za upíry, oživlé mrtvoly atd...
Během LARP hry "umírá" hluboko v lesích desítka mužů i žen.
Ředitel velké firmy vchází do BDSM salónu a zaplatí si za to, že bude příští hodinu ponižován.
A někde jinde zrovna mladá žena, přivázaná k čelu postele, zažívá vzrušení a rozkoš při svém prvním výprasku.
Jiná se do podobné role stylizuje před fotografem.

Ti všichni hrají nějaké hry. Zítra zase půjdou do práce nebo do školy a budou se chovat podle zavedených společenských norem. Dnes na sebe ale vzali jinou identitu (a kdo ví, jestli zrovna tahle není ta pravá) a poddají se vzrušující nebo zábavné hře.

Úspěch zmíněné trilogie byl postaven právě na oblíbenosti hry dominance versus submisivita. Schválně se zeptejte žen ve vašem okolí, většina vám potvrdí, že při erotických hrách jsou rády submisivní (pozn.: často se také dozvíte, že submisivní s mužem, ale dominantní s jinou ženou). My tyhle hry prostě máme rádi...

Jako děti jsme si hráli pořád. Na kovboje a indiány, na vojáky, učitelky, doktorky .... Pak jsme dospěli a hry musely stranou. To ale neznamená, že v nás nezůstaly. Možná i vy hrajete rádi nějakou roli. Někdo doma za dveřmi ložnice, jiný ve skupině podobně smýšlejících přátel.

Někdo se stane součástí uměleckého díla. Subjekt se stává objektem. Dobrovolně. Přijme roli, ve které je mu/jí dobře, a dá do ní všechno. A když je výsledek hotov, tento subjekt se pak sám/sama na sebe jako na objekt se zalíbením dívá.

Sexismus nevidím v tom, že někdo umělecky ztvárnil nějakou roli, třeba submisivní, kterou mu někdo jiný dobrovolně předložil. Všechno, co jsem tu popsal, může existovat při maximálním zachování respektu k druhé osobě. Člověka, který se chová sexisticky, poznáte spíš po delším poznání. Z celkové komunikace, chování, v případě umělce třeba z toho, že dlouhodobě upřednostňuje explicitní obsah před formou, z názvů jeho děl, jeho vlastních komentářů svého díla a podobně.

Nesuďte na první dobrou, může být špatná :)

• < PF 2020
• A za krásu nás zavřou ... >

Comments: