Fotografie v číslech

Details: Category: Fotoglosy; Created on 03 August 2010

Při pohledu na fotografii vnímáme její obsah a formu - způsob zachycení a zpracování, v ideálním případě nějaký emotivní náboj. Napadlo vás ale někdy, kolik různých čísel se za jednou jedinou fotografií může skrývat?

V sekundách nebo častěji jejich zlomcích (př. 1/125) vyjadřujeme čas, po který byla otevřena závěrka a na filmové nebo elektronické médium dopadalo světlo.
Číslem (2.8, 5.6, 11, 16 ...) popisujeme hodnotu zaclonění objektivu, kde vyšší číslo znamená větší clonu - menší otvor, jímž může světlo na médium dopadat.
Hodnota ISO, vyjádřená např. čísly 50, 100, 400, 800 atd., nás informuje o citlivosti filmu nebo o zvýšení nebo naopak snížení citlivosti digitálního snímače.
Všechny tři výše zmíněné číselné hodnoty při vzájemné harmonii zajišťují správnou expozici fotografie. Někdy ale chceme fotografii pod- nebo přeexponovat a potom využíváme korekci expozice (př. -1/3 EV, +2 EV).

Pro ten či onen záběr volíme ideální objektivy.
V základu je dělíme na dvě skupiny - s pevnou nebo proměnlivou (zoom) ohniskovou vzdáleností, definovanou v milimetrech (28, 50, 85 apod. u objektivů s pevným ohniskem, 17-35, 24-70, 70-200 apod. u zoom objektivů).
Dalším důležitým faktorem každého objektivu je jeho světelnost (1.8, 2.8, 3.6, 2.8-5.6 atd.), tedy minimální možná hodnota zaclonění.
V souvislosti s objektivy můžeme dále mluvit o jejich průměru (62, 77) - ten potřebujeme pro správný výběr filtrů, krytek, sluneční clony atd. a uvádí se opět v milimetrech. Další faktory, jako počet optických členů - čoček (př. 14) v nějakém počtu skupin (př. 4) nebo kvalita optického rozlišení (př. 120 lpm - čar na milimetr), počet lamel clony a další informují spíše o kvalitě a rafinovanosti objektivu než o přímém vlivu na konkrétní fotografii.

Fotografii zaznamenáváme většinou na filmové nebo elektronické snímací médium. Rozlišujeme velikost - formát média (př. kinofilm 36x24 mm, střední a velký formát 4,5x6, 6x6, 7x6, 9x6, 18x24, 24x30 cm apod.) a také vzájemný poměr jeho stran (př. 3:2, 4:3, 1:1).
U digitálních fotoaparátů hraje navíc roli rozlišení snímacího čipu, udávané v megapixelech (př. 12 Mpx) a maximální rozlišení snímku (př. 4256x2832 px).
Film má určitý počet snímků (př. 12, 16, 36 ...).
Digitální fotografie je sice sejmuta čipem, ale uložena bývá většinou na paměťovou kartu, u které je důležitá její datová kapacita (př. 8 GB) a často i rychlost - jako marketingový trik se uvádí různá čísla jako např. 133x apod., ve skutečnosti je ale důležité množství přenesených dat za sekundu při čtení a záznamu (př. 10 MB/s).

Digitální fotografie jsou ve většině případů uloženy v barevném módu RGB (červená, zelená, modrá), kde každá z těchto tří barevných složek dokáže zaznamenat 256 odstínů a jejich vzájemným vynásobením se dostaneme k celkovému počtu 16.777.216 barev. Je možné mluvit i o kvalitě A/D převodníku (př. 14 bit.) a tak dále.
Veškerá digitální data jsou vlastně jen jedničky a nuly.

U digitální fotografie pracujeme také s barevnou teplotou, tedy vyvážením bílé barvy s ohledem na okolní světlo. Barevnou teplotu udáváme v Kelvinech (př. 5500 K).

Při kompozici fotografie uvažujeme v poměrech a proporcích matematicky vyjádřitelných čtverců, obdélníků, úhlopříček, trojúhelníků a kružnic nebo jejich částí... středu, tedy polovin a čtvrtin, třetin, zlatého řezu (číslo Fí - řecky φ - s hodnotou 1,618033988749894848...) apod.
Pracujeme se vzdáleností jednotlivých objektů scény, intenzitou, směrem a často i velikostí kuželu světla, hloubkou ostrosti a tak dále.

Když se nám fotografie podaří, je pro nás důležitý výstup a jeho formát - dnes nejčastěji pro monitor počítače (formáty udávané v obrazových bodech, př. 900x600 px), v ideálním případě na papír (formáty převážně v centimetrech nebo palcích, př. 60x40 cm, 36x24 "). Při výběru vhodného fotopapíru je důležitá i jeho gramáž - hmotnost na 1 čtvereční metr (př. 290 g) a při tisku z digitálního média bychom si měli mimo jiné překontrolovat tiskové rozlišení fotografie (př. 300 dpi - bodů na 1 palec).

Strašné? Ano.

Čísel kolem fotografie by se našlo ještě mnohem a mnohem víc. Je dobré o nich vědět, i když to často není nezbytné. Jejich praktické využití by se ale mělo dít spíše v našem podvědomí, těžko si představit autora umělecké a už vůbec ne reportážní fotografie, kde často záleží na zlomcích sekund, jak pobíhá po scéně s papírem, tužkou a kalkulačkou, počítá, zapisuje, kombinuje.

Například hudba nebo poezie jsou také docela dobře matematicky popsatelné, na běžného posluchače ale působí převážně emotivním způsobem a většina lidí rozliší maximálně valčík a to ostatní. Krásným příkladem z hudebního světa je skladba Yesterday od Beatles. Je netypicky napsaná v sedmitaktovém schématu - v naprostém rozporu s nejběžnějším a pro nás nejpřirozenějším osmitaktovým. Přitom působí velmi přirozeně, naopak velmi nepřirozeně by zněla hraná na osm taktů. Této drobné "anomálie" si ale nevšimla ani řada muzikantů a dost možná o ní v okamžiku vzniku neměli ponětí ani Lennon s McCartneym.

Čísla by nám měla být ku pomoci a v žádném případě by nás neměla svazovat, Fotograf tvůrce by se měl vždy zabývat obsahem scény a způsobem, jakým záběr předá svému publiku, protože divák nechce vidět tabulky hustě popsané čísly, ale zajímavou fotograii, která zapůsobí na jeho emoce a ke které se rád někdy vrátí jako ke své oblíbené písni.

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated