Smí se digitální fotka podobat filmové?

Není to vůbec dávno, co jsme se kochali prvními dvoumegapixelovými fotoaparáty, snili o nedostupných třímegapixelových a nějakých pět mega nám přišlo jako daleká budoucnost a leckdo dokázal pochybovat, jestli je to vůbec technologicky možné. Už v této době ale byla přirozená snaha srovnávat nastupující digitální technologii s klasickou filmovou fotografií. Ta sice měla stále obrovský náskok, ale i tak se objevovaly první zvěsti o jejím brzkém zániku. 

Silným argumentem ve prospěch analogové fotografie bylo tvrzení, že digitální fotoaparát by musel dosáhnout hranice 5 megapixelů, aby se jeho rozlišení mohlo srovnávat s rozlišením políčka kinofilmu.

Jenže ouha, tato hranice byla prolomena v řádech měsíců a stejně to nebylo ono. Respektive na hladinu fotografických fór vyplavaly nové argumenty, obhajující film. Tentokrát se do boje vytáhla expoziční pružnost filmu a jeho přirozená měkkost. Stejný argument, jako v bitvě vinylových gramodesek versus CD, MP3, Minidisk atd. A samozřejmě i stejně pravdivý.

Uběhlo nějakých 15 let a dnešní digitální fotoaparáty se chlubí parametry, které bychom tenkrát nečekali ani u tajných projektů NASA. Například zrcadlovka Nikon D800 snímá fotografie v téměř hrůzném rozlišení 36 megapixelů (to vede k dalším diskuzím na témata typu "dokážou takové rozlišení přenést současné objektivy?" a podobně). Výrazně se zlepšil i dynamický rozsah, tedy schopnost zaznamenat co největší škálu tónů od nejtmavších stínů po nejsvětlejší místa scény. Dalším problémem minulosti byl šum. Ten vzniká při nedostatečném světle. Když je málo světla, použije se film s vyšší citlivostí (vyšší ISO). Takový film umožní fotit v horších světelných podmínkách, kvalita je sice horší, ale fotit se dá. Jenže u filmů s vyšší citlivostí vzniká zrno, kdežto při vyšších hodnotách ISO na digitálních fotoaparátech vzniká šum. Obojí znamená sníženou kvalitu, ale zrno je pořád tak nějak hezčí a často je i vyzdvihováno jako plus. Naopak digitální šum je považován za něco naprosto odpudivého. 
Minulost. Současné fotoaparáty, nejen profesionální zrcadlovky, ale i dražší nebo dokonce relativně levné kompakty (Fuji, Ricoh, Nikon, Sony atd.) poskytují při hodnotách ISO 6400 nebo i 12800 lepší kvalitu, než klasický film o citlivosti ISO 800 nebo 1600. Navíc vestavěný software některých fotoaparátů, jako jsou třeba všechny přístroje Fujifilm řady X, produkují šum, sympaticky připomínající ono zrno analogového filmu. A ještě k tomu téměř dokonale napodobují populární Fuji filmy Velvia, Provia a Astia. 

Přesto je pořád digitální fotografie tak trochu digitální a analogová je pro většinu fotografů ta správná, ideální a nedostižitelná.

V dnešní době ale existuje řada programů, pluginů a různých udělátek, více či méně dobře simulujících analogovou fotografii. S nástupem mobilních zařízení, jako jsou chytré telefony a tablety, se dokonce tato "kurvítka" masově šíří ve formě aplikací Instagram, EyeEm a stovek dalších. Vytvořit mobilním telefonem fotografii ve stylu Lomo je otázkou vteřin a většina tvůrců ani netuší, jaký proces napodobuje. 

To pochopitelně čelí vlně kritiky ze strany fotografů, kterým se ani trochu nelíbí, že internet je zamořen miliony fotek, které vypadají přesně, jako by byly vyfoceny Holgou a vyvolány v crossprocesu. Ne, že by se každý uživatel Instagramu automaticky stal uměleckým fotografem, ale spousta těchto fotografií prostě nevypadá špatně a jsou pořízeny možná až příliš snadno. To snižuje výjimečnost "skutečných" fotografů, kteří to s fotografií myslí smrtelně vážně, v hospodě se nebaví o holkách a výraz "plná díra" pro ně jednoznačně znamená maximálně odcloněný objektiv.

A tím se konečně dostáváme k zajímavému fenoménu. Ti samí lidé, kteří se před několika lety posmívali, že digitální fotografie na filmovou nemá, teď kritizují právě to, po čem léta toužili - aby to konečně vypadalo jako z filmu (když už za to zaplatili 10x víc). 

Mluví o trapném napodobování a tak dál, znáte to. 

Můj názor je, že nejde o to napodobovat jednu technologii druhou. Vlastně jsem už napsal, že digitální fotografie dneška je prakticky schopna poskytnout vyšší kvalitu, než analogová a když se jí chce podobat, je nutné její kvalitu v podstatě snížit (viz minulý článek o změkčení příliš ostrých kontur). Vidím to tak, že fotografie je jedna a cílem fotografa je nějaký druh dokonalosti (toto je velmi subjektivní pojem a každý bude preferovat něco jiného). Například pro mne to znamená využít výhod vysokého rozlišení a skloubit je s příjemně analogovou měkkostí. Stejné postupy se používají při nahrávání hudby - ve finálním mixu (dnes snad výhradně digitálních nahrávek) se velmi často používají efekty, které příliš čistou nahrávku lehce zkreslí, říká se, že jí dodají teplo. A přirozenost.

Muzikanti už to pochopili. Kdy to konečně pochopí fotografové?

Chcete se dozvědět více? Navštivte kurz fotografování aktu.

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

---

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated

Thank you for your kind support.

• < Nude v Brně - workshop aktu
• Ze všeho nejblbější je přeostřená fotka >

Comments: