Zkušenosti - O cestě ke stínu

Snem většiny začínajících fotografů aktů, portrétů nebo módy je mít vlastní ateliér s bílým nekonečným pozadím, zábleskovými světly a softboxy. Pro většinu z nich je ale takový ateliér z mnoha důvodů nedostupný, převážně jde o peníze, prostor nebo toleranci manželky či přítelkyně.

Jenže červíček hlodá a fotograf začne vymýšlet, kutit a bastlit svůj první domácí ateliér. Samozřejmě i já jsem si tímto prošel a v následujících řádcích vám popíšu, jak jsem se vydal za světlem a skončil u stínu.

Moje první zábleskové světlo byl starý manuální blesk National a bílý reklamní deštník s liškou v logu. Oba kusy byly napevno přilepeny páskou ke stativu, k blesku bylo připojeno spouštěcí fotočidlo, které reagovalo na světlo z druhého blesku, který byl na fotoaparátu a svítil do stropu nebo do bočních zdí. 

Podobných blikátek jsem sestrojil několik, po stěnách jsem rozvěsil odrazné mylarové folie a měl konečně svůj ateliér. 

Výsledkem tohoto snažení bylo světlo. Všude. Bez jediného stínu. Soustava těchto světel byla v malé bílé místnosti neovladatelná a světlo se linulo doslova ze všech stran. Přesto jsem s tímto druhem osvětlení vydržel asi dva a půl roku, než jsem se rozhodl koupit "opravdová" studiová záblesková světla. 

Samozřejmě se mi povedl nepříliš šikovný mezikrok, když jsem na eBay koupil levný studiový set z Číny. V setu byla dvě záblesková světla, stativy, deštníky, softbox, odrazka, velká brašna na veškeré zařízení a možná další věci. Prostě fantazie, nekupte to za cenu nižší, než cena jednoho zábleskového světla v českých obchodech. První ze světel shořelo asi po dvou hodinách provozu. A když říkám shořelo, myslím to doslova, místností se rozlil dým a jedovatý zápach hořícího plastu. Obětoval jsem 250 Kč za poštovné a světlo poslal zpátky do Šanghaje na reklamaci. Než se asi po 6 týdnech vrátilo, shořelo to druhé (nutno dodat, že ono opravené fungovalo ještě po pár letech, kdy jsem ho jako bonus věnoval k jinému prodanému záblesku a že celková hodnota ostatních, dodnes fungujících věcí z onoho setu převyšovala cenu, kterou bych za podobné věci utratil v Čechách, takže jsem nic neprodělal). V tu chvíli mi došlo, že skutečně nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci a koupil jsem si, tentokrát v českém obchodě, první opravdu opravdové zábleskové světlo (mimochodem a samozřejmě, jako vše, vyrobené v Číně) Photon Pioneer 300. 

Nějakou dobu jsem si užíval komfortního pocitu focení se softboxy, jenže celé to bylo takové sice profesionální, ale přesto o ničem. Světlo bylo nudné, v důsledku toho se softboxy brzy začaly válet v koutě a nahradil je obyčejný "hrnec" nebo komínek, které poskytovaly mnohem dramatičtější světlo a hlavně stíny.

Na podzim 2009 mi kamarád a kolega František Oplatka ukázal novinku, kterou si právě pořídil - bylo to trvalé světlo Dedolight (více o něm v samostaném článku) a já jsem okamžitě věděl, že právě tohle je přesně to, co celou dobu hledám. Tahle srandovní a předražená lampička poskytovala fantasticky kontrastní, agresivní a dramatické bodové světlo s dokonale ostrým stínem (představte si polední slunce na Floridě, kondenzované do bodového reflektoru) a já jsem ve svých fotografiích nakonec začal ubírat světlo ve prospěch těchto nádherných stínů. 

"V přírodě se blýská, jen když jsou bohové nasraný." ... Robert Vano

Prodal jsem všechno, co nějakým způsobem blýskalo a natrvalo se upnul k trvalým zdrojům světla. Abych přece jen nezůstal svázán tolik typickým osvětlením Dedolightu, pořídil jsem si ještě krásně měkká trvalá světla, fungující na bázi úsporných výbojek o teplotě 5500 Kelvinů, což mi zároveň umožňuje kombinovat je bez problému s denním světlem. 

Stejně tak tomu bylo s pohledem na nekonečné bílé pozadí v ateliéru. Takový ateliér je nudný a nepřirozený, pokud chci něco jiného, musím využívat prostředí kolem sebe, nechci přece simulovat prázdnotu. Naprosto a bez výhrad se ztotožňuji s následujícím názorem a kdyby to neřekl on, řekl bych to zcela určitě já:

"Nemám rád bílá papírová pozadí. Žena nežije před bílým papírem.
Žije na ulici, v autě, v hotelovém pokoji." ... Helmut Newton

Závěrem?
Oblíbený pozdrav fotografů "dobré světlo" bych pozměnil na "dostatek světla a dobré stíny", protože stíny jsou tím, co pro mne tvoří fotografii zajímavou, tím, co jí dává atmosféru, život. 

Zkoumejte a hrajte si se stíny minimálně tolik, jako se světlem, temnota dokáže být krásná, tajemná, nutící k zamyšlení, sexy a zajímavá a tak všelijak. 

P.S. jen doufám, že si moje poslední slova nevyloží nikdo náboženským způsobem, přestože si myslím, že i tam by platila bez výjimky, ale to už je jiné téma.

Přihlašte se na workshop fotografování aktu.

Author: Jiri RuzekWebsite: http://www.jiriruzek.net

Czech uglamour nude art photographer, 2014-2021 an official Fujifilm X-Photographer. Published worldwide, one of the few Czech photographers published by Taschen (and others).
Born Aug 29 1967 in Litomerice, living in Prague.
Books • Gallery • Workshops • Prints • Private shooting • Events

---

Find even more photos (with commented process) on my Patreon.

Become a Patron!

Or if you just want to donate me.

CRYPTO DONATIONS are also appreciated

Thank you for your kind support.

• < Jaký byl rok 2011
• Mám zájem o staré fotoaparáty >

Comments: