Vzpomínky na Řím

Nevzpomínám si, jestli jsme před dvěma lety házeli do nejslavnější fontány světa nějaké peníze, jestli ano, pak pověra funguje, protože když jsme letos vybírali dovolenou, mohli jsme jet kamkoliv, kde jsme ještě nebyli, přesto jsme opět zvolili věčné město - Řím. 

O Římu toho bylo napsáno tolik, že na první pohled nemá cenu psát něco dalšího, přesto si dovolím podělit se o dojmy, zážitky, zkušenosti, přidám několik snad užitečných tipů. 

Upozorňuji, že to bude čtení dlouhé jako Via Appia Antica. Allora, začínáme...

Seznam kapitol pro rychlou navigaci:

• Objedeme Itálii
• Přípravy
• Nemám občanku
• Kufr - díky, EasyJet
• Z letiště do hotelu
• Hromadná doprava
• Hurá do města
• Symboly Říma
• Pod lešením
• Psací stroj
• Noční Kapitol
• Campo dei Fiori
• Židovské ghetto
• Tiberský ostrov
• Trastevere
• Aventine a klíčová dírka
• Testaccio
• Metrem k moři

• Ostia Antica
• Via Appia Antica
• La Scala Santa
• Sloup bičování
• Baziliky a kostely
• Fontány
• Vatikánská muzea a Sixtinská kaple zdarma
• Cocco fresco, cocco bello
• Potřebujeme internet
• Vespa, Fiat, Twizzy...
• Voda
• Kam na záchod
• Kafe na stojáka
• Čau naruby a dobrý večer po obědě
• Jídlo
• Supermarkety
• Zmrzlina
• Mapa Říma

Objedeme Itálii

Celý nápad vrátit se do Itálie vznikl už někdy v prosinci, kdy jsem četl nádhernou Werichovu knížku Italské prázdniny. Svým nezaměnitelným způsobem popisuje, jak se v 50. letech vydal s dcerou Janou autem na Apeninský poloostrov. Na jeho trase shodou okolností ležela tři města (Benátky, Florencie a Řím), která jsme v opačném pořadí letecky a vlakem navštívili v roce 2012. Ve srovnání s přesně naplánovanou dovolenou (zamluvené letenky, hotel, vstupenky tam a tam) mne nadchla svoboda rozhodnutí ve smyslu "zahnout třeba doleva, určitě tu bude nějaký penzion". Lída toto moje nadšení zprvu nijak nesdílela, za pár dní si ale knížku přečetla i ona a lítali jsme v tom oba. Plánování cesty začalo.

Nakonec jsme dopadli jak Babylon, přepískli jsme to - kousek vedle je Verona, Vicenza, ale když už budeme takhle blízko, musíme zajet do Piacenzy za Franzem, to je ale vážně jen kousek od Milána (ne, na Turín nepojedeme, to už je hodně směr Francie a nakonec by nás to táhlo do Lyonu nebo Nice a Marseille a odtud je pak i Barcelona už docela blízko ...). Takže v Miláně to otočíme na Janov, tam žije Giangiacomo, pak k Florencii, konečně do Říma, a co takhle Neapol atd atd ... Když se náš výlet vyšplhal na 4000 kilometrů, kompletně jsme ho škrtli a objednali letenky a hotel na osm dní v Římě, k tomu jsme později přidali jednodenní výlet vlakem do Florencie.

Přípravy

Rád se vracím na místa, která už znám, připadám si tam důvěrněji a přestože jsem ochuzen o šok prvního dojmu (Panteon, Koloseum ani bazilika sv. Petra už nepůsobí tak neuvěřitelně obrovsky), dokážu si město propojené známými body užívat víc. Můžu se vydat jen tak, směrem tam a tam a nechat se překvapovat vším, co jsem minule nepotkal a neobjevil, protože jsem nezašel o jednu ulici dál. 

Přípravy probíhaly nepřetržitě od začátku roku. Nejdřív to bylo plánování toho výletu autem, hned potom se energie soustředila na samotný Řím. Pročítání blogů, průvodců, článků podobného typu, jaký právě čtete, konzultace s italskými přáteli, pročítání recenzí atd. Základním nástrojem se stal TripAdvisor.com a hlavně jeho offline mobilní aplikace Rome City Guide. V ní jsme si do mapy ukládali místa, která chceme navštívit, tipy na nejlepší zmrzlinu, nejlepší oběd a mnoho dalších. TripAdvisor má podobné aplikace pro většinu turisticky zajímavých měst a nebylo to poprvé, co jsem jej podobně využil. Jeho výhodou je, že pracuje offline, takže kdykoliv a kdekoliv si můžete vyhledat například nejlepší restauraci v okolí a přečíst si recenze, i když nejste připojeni na internet. Druhá užitečná aplikace byl Evernote, kde jsme shromažďovali poznámky a informace a kde mimochodem právě vzniká tento článek.

Takhle vypadal na konci seznam navštívených míst.

Nemám občanku

Znáte tu scénku se ztraceným pasem z filmu Účastníci zájezdu? Kdepak, to my jsme byli na všechno důkladně připraveni, všechno klapalo a nic nás nemohlo překvapit. Ve čtvrtek jsem měl privátní workshop, večer přijel do Prahy můj syn Jirka (teď už znáte celou posádku), v pátek jsme dokoupili posledních pár nezbytností a večer zašli na Parukářku užít si výhled na Žižkov a dát si před odletem dvě dobrá česká piva za českou cenu.

Balení jsme nechali na ráno, do oběda času dost. Lída si šla ráno zaběhat a z Jirky v 9 hodin vypadlo, že na Parukářce asi ztratil občanku. 
Zkrátím to - místo poklidného balení kufrů prohledávala rojnice našeho tříčlenného pátracího týmu každý čtvereční metr parukářky. Bezdomovci nám za dvacku prozradili, že našli občanku mladého blonďatého kluka a dali ji výčepní do stánku. Mazali jsme domů na net, sháněli a sehnali na paní telefon plus informaci, že před jednou hodinou by tam měla být. Telefon nám ani jednou nezvedla. V jednu hodinu pro nás přijelo taxi k hotelu Olšanka a my s narychlo sbalenými kufry čekali, až paní přijde otevřít stánek. V hlavách se nám rojily scénáře náhradních plánů - poletíme sami, z Říma objednáme Jirkovi letenku a detailně ho navedeme, aby se za námi dostal o den později; hodíme letenky do kanálu a poletíme všichni tři o den později; hodíme do kanálu celý Řím, odpoledne sedneme na vlak a pojedeme do Berlína; atd atd. Ve 14:15 se zavíral gate na letišti, my jsme si nastavili jako šibeniční termín odjezd ze Žižkova v 13:15. Paní přišla po půl druhé. Odjížděli jsme někdy ve 13:40, taxikář jel 50. K terminálu 2 jsme přesto dorazili asi ve 14:00.

Letištěm jsme proběhli a až v letadle jsme uvěřili tomu, že jsme to stihli a letíme všichni tři podle plánu. Dokonce jsme při tom zrychleném balení ani nic zásadního nezapomněli.

Kufr - díky, EasyJet

Měli jsme pouze tři malé příruční kufry a stalo se, že ten Lídin se o nějaké dva milimetry nevešel na výšku. Na místě musela zaplatit 1350 Kč a kufr putoval do zavazadlového prostoru. Podobně postižených a naštvaných lidí bylo víc. V Římě jsme zjistili, že kufr, který nebyl zamčený, někdo rozřízl a vykradl. Vykrást celkem nebylo co, škoda byla pod tisícovku, ale kvalitní kufr je na vyhození. Při zpátečním letu se stejnou společností si Lída předem zaplatila zbytečných 600 za odbavení, protože Ital se podíval, o kolik to přesahuje, usmál se a mávl rukou. Tímto děkujeme českému personálu EasyJet.

Z letiště do hotelu

Po přistání a výstupu z haly letiště Leonardo da Vinci Fiumicino nás tentokrát nečekala taková teplotní facka jako před dvěma lety, kdy se teploty pohybovaly kolem 37 stupňů, letos bylo příjemných 30. Nejrychlejší doprava z letiště do Říma je vlakem Leonardo Express, bez zastávky jede 30 minut až na nádraží Termini, jízdenka stojí 14 €. Za 8 € můžete jet regionálním vlakem a nebo můžete zvolit shuttle autobus za cenu 4 - 5 €. Jízdenky koupíte v hale letiště. Jeli jsme autobusem za 5 € na osobu a díky skvělé dopravní situaci jsme byli na Termini dřív, než jsme čekali. 
pozn.: zpátky na letiště se dostanete stejným způsobem, jízdenky koupíte na Termini přímo u autobusů, které stojí na boku nádraží.

Cestou nám pěkně vyhládlo, takže jsme hned u nádraží vyhlásili akci "jídlo". A věřte nebo ne, naše první italské jídlo byl kebab!

Najít v Římě levný hotel není nijak těžké, konkurence je tu obrovská. Snad největší hustota hotelů je kolem nádraží Termini, jsou levné a jejich úroveň je různá. My jsme si vybrali hotel Zara o něco blíž k centru. Leží v ulici Via delle Quattro Fontane, téměř na rohu s Via Nazionale, která spojuje náměstí Piazza della Repubblica a Piazza Venezia. Poloha hotelu se ukázala jako velice strategická. Nejbližší metro je na Repubblice, ale Termini je tak blízko, že nemá cenu tu jednu zastávku jezdit. Přesto je hotel od nádraží dostatečně daleko, abyste byli ušetřeni oné zvláštní společnosti lidí, pohybujících se kolem hlavních nádraží. Po Via delle Quattro Fontane dojdete jedním směrem za cca 10 minut přímo nad Španělské schody, opačným směrem jste po 5 minutách u papežské baziliky Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), jednoho z nejdůležitějších a nejkrásnějších kostelů v Římě.

Když se podíváte dolů po Via Nazionale, uvidíte celkem nedaleko (asi 3 zastávky autobusu) obří památník Vittoria Emanuela II. Na tom není nic zvláštního, protože jeho poloha a velikost zaručují, že je vidět téměř z každého místa ve městě. K tomu ale později... 

Kvalita vybavení i služeb hotelu nás příjemně překvapila. Hotel Zara sice nepatří mezi ty nejlevnější, které najdete kolem Termini, ale rozhodně nebyl drahý. Recepční (samí muži) byli přátelští nebo alespoň slušní a ochotní.

Jestli hledáte v Římě slušné ubytování na dobrém místě a za slušné peníze, můžeme Zaru s klidem doporučit.

Ještě jedno upozornění - v Římě se platí daň za hosta v hotelu 2 € za noc a osobu. Tato částka není zahrnuta v ceně hotelu a platí se na místě, je dobré s tím počítat, v našem případě - 3 osoby, 8 nocí - to dělalo 48 €. Pro srovnání - v Benátkách jsme za noc a osobu platili 5 €.

Hromadná doprava

Stejně jako Praha má Řím metro, tramvaje a autobusy, údajně i trolejbusy, ale žádný jsem nepotkal. Metro má pouze dvě linky A (červená) a B (modrá), trasa B se severně od Termini, které je zároveň přestupní stanicí, rozdvojuje, ale na 90 % do těchto končin nezavítáte. Víc linek metra si město nemůže dovolit z prostého důvodu - kam kopnou, tam jsou archeologické nálezy. Ani tramvají není v Římě moc, o většinu městské dopravy se starají autobusy. Římané, jako snad každý na jihu, prý rádi stávkují, naštěstí jsou ale organizováni v několika odborových svazech a nikdy prý nestávkují všichni najednou. My jsme žádnou stávku nezažili. 

Jednorázová jízdenka s platností 100 minut stojí 1,50 €, celodenní 6 €, třídenní 16,50 € a týdenní, kterou jsme si koupili my, vyjde na 24 €. Celodenní neplatí 24 hodiny, ale do půlnoci toho dne, kdy jste ji označili. Podobně jsou na tom i třídenní nebo týdenní, takže nespoléhejte jako v Čechách na to, že vám vydrží až do oběda... Označují se pouze jednou, při první jízdě.

Všechny tyto jízdenky platí pro metro, tramvaje a autobusy, trolejbusy (nevzpomínám si, že bych nějaký potkal) a na některé regionální vlaky. S jízdenkou MHD se dokonce dostanete až k moři, i k tomu se ještě vrátím.

V nabídkách najdete i různé jízdenky kombinované se vstupným do různých muzeí nebo památek. Záleží na vašich plánech a preferencích ... 

Hurá do města

I když je to lákavé, nebudu popisovat všechny naše toulky Římem, to by bylo na knížku. Navíc prožitky jsou často nesdělitelné, takže se opět raději pokusím sdělit informace. Přesto se dojmům nevyhnu, to v Římě opravdu není možné.

Že je Řím nádherné město, je všeobecně známo. Praha se svou více než tisíciletou historií je úžasná, ale s Římem, založeným v roce 753 p. n. l., se nemůže rovnat. Doslova za každým rohem vás něco omráčí a brzy si začnete uvědomovat pojem "měřítko". Při procházce Prahou dojdete k orloji, Prašné bráně, Karlovu mostu atd. Všechno je to krásné, ale ve srovnání s římskými památkami malé. Nejen Koloseum, ale i Panteon, bazilika sv. Petra, celé Náměstí sv. Petra, památník Vittoria Emanuela II, fontány Trevi nebo Quattro Fiumi, Trajánův sloup a mnoho dalších budov a monumentů, všechno je doslova obrovské. Kdejaký kostel na předměstí je ohromný třeba ve srovnání s naší katedrálou sv. Víta. Tento dojem je navíc zesílen tím, že často procházíte úzkými malebnými uličkami, jako je např. Karlova ulice v Praze, a najednou před vámi stojí třeba Panteon. Zkrátka šok za šokem.

Nemá cenu ani popisovat dojmy z nejznámějších atrakcí, nebo jestli stojí za to navštívit to a to. Všechno stojí za to a nemáte šanci to stihnout, takže jděte kamkoliv a co nestihnete, si nechte na příště. Já se spíš podělím o dojmy z méně profláklých míst a přidám několik tipů. Ty největší a nejznámější zmíním pouze ve zkratce.

Symboly Říma

Když se řekne Řím, každého samozřejmě napadne Koloseum, Forum Romanum, Vatikán (náměstí, bazilika, muzea a Sixtinská kaple), Panteon, Fontána di Trevi, Fontána čtyř řek, Andělský hrad, Španělské schody, Cirkus Maximus atd. Všechno rozhodně stojí za návštěvu, snad kromě Maximova cirku, to je jen obrovská plocha, ale jestli se rádi procházíte po Letné, bude se vám líbit i tady. 

Vstupné

Koloseum a Forum Romanum má společné vstupné v ceně 12 €. Platí dva dny s jedním vstupem do každého z míst. Doporučuji rozdělit si to na dva dny, jinak padnete únavou. Do 15 let (včetně a od 65 let) je vstupné zdarma, ale i tak musíte k pokladně a vyžádat si lístek, vstup je přes turnikety.

Bazilika sv. Petra ve Vatikánu je zdarma, vstup do kupole stojí 7 € výtahem (plus 320 schodů) nebo 5 € pěšky (537 schodů). Nic pro klaustrofobiky a lidi trpící závratěmi.

Pod lešením

Fontána di Trevi je vypuštěná a pod lešením. Španělské schody nejsou v rekonstrukci, ale v rekonstrukci je kostel Trinità dei Monti nad nimi a Berniniho fontána Barcaccia pod nimi. Lešení pokrývá i část Kolosea, ale není to nic, co by bránilo udělat tam fajn fotky. A zakryta je i spodní část Cestiovy pyramidy.

Psací stroj

Klasicistní památník Vittoria Emanuela II. dominuje nejen náměstí Piazza Venezia, ale s trochou nadsázky by se dalo říct, že celému Římu. Je to největší památník v Itálii. Král Viktor Emanuel II. sjednotil s vojenskou pomocí generála Garibaldiho v roce 1861 Itálii pod jedno království. Památník si díky svému vzhledu vysloužil řadu přezdívek, například "psací stroj" nebo "svatební dort". Římané tvrdí, že z jeho střechy je nejkrásnější pohled na Řím, protože je to jediné místo ve městě, odkud samotný psací stroj není vidět. Brzy pochopíte, že je to pravda.

Zcela zaručeně památník uvidíte často i zblízka, Piazza Venezia je totiž důležitou křižovatkou, které se nedá jen tak vyhnout. 

Noční Kapitol

Kapitolské náměstí je dílem Michelangela a do anticko barokního Říma vnáší osvěžující kousek renesance. V jeho středu ovšem najdete jedinou jezdeckou sochu z antiky. Před zničením křesťany byla uchráněna omylem, protože byla považována za sochu císaře Konstantina. Náměstí působí trochu zastrčeně za obrovským "psacím strojem". Snad i díky tomu je o něco klidnější než okolní místa. Kromě jezdeckých schodů, po kterých sem pravděpodobně přijdete, vedou další dvě zajímavé cesty ze zadní části náměstí. Levá z nich vás zavede ke sloupu s bájnou vlčicí Lupa Romana a nabízí hezkou vyhlídku. Ta ovšem nemůže konkurovat vyhlídce na Forum Romanum, ke které se dostanete z pravé strany náměstí. Zvláště v noci je to jedna z nejúchvatnějších scén, kterou vám Řím dokáže poskytnout. Jen škoda, že samotné Forum není trochu víc nasvícené. Ale tohle rozhodně nesmíte vynechat. 

V noci si ale nenechte ujít ani Panteon nebo náměstí sv. Petra ve Vatikánu - pozor, ve 23 hodin se zavírá a pak už se můžete kochat jen přes plot. Noční návštěvu zaslouží i Španělské schody a zcela určitě kouzelné uličky, třeba kolem ...

Campo dei Fiori

Jedno z nejmalebnějších římských náměstíček se sochou Giordana Bruna, který zde byl upálen v roce 1600, leží nedaleko známého náměstí Piazza Navona. Ráno je tu proslulý trh, kde nakoupíte čerstvou zeleninu, pečivo, těstoviny, koření atd. Po obědě se všechno sbalí a náměstí žije dlouho do noci veselým společenským životem. Bohužel je genius loci tohoto místa zmiňován v každém turistickém průvodci, takže Campo dei Fiori je od rána do noci plné turistů a i nabídka trhovců je částečně turistická. Například tam prodávají nesmyslné směsi koření pojmenovaných podle populárních jídel. Zeptal jsem se, co je ve směsi na cacio e pepe, prý sůl a pepř. To bych ještě bral, ale směs carbonara ze dvou druhů cibule a dál si nepamatuji čeho, protože jediné koření v carbonara je opět pepř, případně sůl. Třeba jim to míchá Babica .... 

Turisty se nenechte odradit a procházku po Campo dei Fiori a okolních uličkách zařaďte do programu jednou dopoledne a alespoň jednou v noci, litovat nebudete.

Židovské ghetto

Jen pár ulic jihovýchodně od Campo dei Fiori je židovské ghetto. Pokud vás zrovna nezajímá židovská tématika a historie, může tato část města vypadat poněkud nezajímavě. Večerní procházka vás možná přesvědčí o opaku. V této oblasti také můžete za 5 € ochutnat oblíbenou místní specialitu Carciofi alla Giudia (artyčoky po židovsku). Chutná to trochu jako klasické české brambůrky. Celkem příjemně jsme tu povečeřeli, ale ceny byly tak trochu "židovské" a úroveň spíš turistická ve srovnání s jinými místy. Ale to mohla být jen naše zkušenost.

Když jsme po večeři ušli 50 kroků a ocitli se zezadu u nasvíceného Teatro Marcello (divadlo z roku 13 před Kristem, inspirovalo pozdější stavbu Kolosea), opět nám spadla čelist úžasem.

Tiberský ostrov

Na ostrov Isola Tiberina vede z každé strany řeky Tibery jeden most. Most Ponte Fabricio vede přímo od Velké synagogy a Teatro Marcello, most Ponte Cestio vás dovede na druhou stranu řeky do Trastevere. Ostrov doporučuji k večerní návštěvě, je to hodně živo. V letním kině tady každoročně probíhá letní filmový festival Isola del Cinema. 

Mimochodem tento jediný římský ostrov slouží i jako dobrý orientační bod na mapě. Tibera se totiž celým Římem kroutí jako had a díky ostrovu se kdykoliv snadno a rychle zorientujete.

Trastevere

Trastevere, česky Zátibeří nebo (v Sienkiewiczově Quo Vadis) Zátibří, patří mezi naše nejoblíbenější čtvrti. Žije tu i naše kamarádka Francesca, u které jsme před dvěma lety bydleli a i tentokrát jsme se v Trastevere potkali a po procházce seděli dlouho do noci na zahrádce baru.

Karel Čapek přirovnává Trastevere k římské Malé straně. Tady je asi nejvíc živo z celého Říma, uličky jsou krásné a plné lidí podobně jako na Campo dei Fiori, ale tady potkáte většinou místní obyvatelstvo, i když turisté už pronikli i sem. Najdete tu snad největší koncentraci hospůdek a barů, jídlo tu je vyhlášené a často za příjemnější ceny než na druhé straně Tibery. My jsme se skvěle najedli na zahrádce restaurace Da Vittorio.

Do Trastevere se dostanete od židovského ghetta přes Tiberský ostrov nebo severněji směrem od Campo dei Fiori přes Ponte Garibaldi nebo Ponte Sisto, jede sem i tramvaj č. 8 - až přejedete řeku, jste tady.

Doporučuji denní i večerní nebo pozdně noční procházku. Ve dne si z Trastevere můžete vyšlápnout třeba na blízký pahorek Gianicolo, jsou tu dvě vyhlídky na město - ta nejvyhlášenější je až nahoře u pomníku generála Garibaldiho (Piazza Giuseppe Garibaldi), druhá je asi v půli cesty u fontány Dell'Acqua Paola. Myslím, že úplně nahoru šlapat nemusíte, vyhlídka je na obou místech celkem podobná. Na náměstí Piazza di Santa Maria v centru Trastevere stojí za návštěvu Basilica di Santa Maria in Trastevere, jeden z nejstarších křesťanských kostelů na světě. Vypadá nenápadně, ale interiér je opět impozantní.

V noci si nenechte ujít procházku po náplavce Tibery se stovkami stánků a různých atrakcí. V uličkách vpravo od Viale di Trastevere, která navazuje na most Ponte Garibaldi a poznáte ji snadno podle kolejí tramvaje, se můžete bez plánu potulovat mezi desítkami barů a restaurací. 

U pouličních prodejců se dají nakoupit krásné umělecké šperky a jiné věci - tady se nabízí opravdu italská ruční práce, ne "vaneuro" cetky od ilegálních přistěhovalců. Když jsme u stánkového prodeje, musím připomenout největší římský bleší trh, který se koná každou neděli dopoledne u Porta Portese. 

O Trastevere bych mohl psát ještě dlouho, ale jsou tu i další zajímavá místa. Nicméně nikomu nevěřte, "tam nemá cenu chodit, protože tam nic důležitého není". Důležitého snad ne, ale na návštěvu téhle čtvrti určitě nezapomenete.

Aventine a klíčová dírka

Na Aventinském pahorku se nachází jedna z populárních římských atrakcí, zvaná klíčová dírka (il buco di Roma). Aventin je klidné odpočinkové místo, cestou potkáte Pomerančovou zahradu (Giardino degli Aranci) s vyhlídkou na Řím, půjdete dál kolem baziliky sv. Sabiny, kde možná potkáte svatbu a až dojdete k nenápadné, ale vtipné atrakci, poznáte to. Před vraty na pozemek rezidence a kostela Řádu maltézských rytířů stojí celý den fronta lidí (není dlouhá, nebudete čekat). Každý z nich, když na něj dojde řada, se skloní ke klíčové dírce, aby průhledem ozdobných keřů zahlédl kopuli baziliky sv. Petra.

Blbost? Ano, ale roztomilá a vtipná, nebo přinejmenším zábavná. Nakoukli jsme, zasmáli se a chtě nechtě museli tuto atrakci zařadit na seznam toho, co můžeme každému doporučit.  

Testaccio

Od Porta Portese v Trastevere můžete přejít řeku přes most Ponte Sublicio. Další možností je procházka z pahorku Aventin nebo jeďte metrem B na zastávku Pyramide a vydejte se směrem k řece. Testaccio není turistická oblast, ale jestli se chcete dobře najíst, jděte právě sem. Vaří se tu pro místní a je to znát, navštívili jsme Ristorante Il Cantinone a později přímo u řeky potvrdila svou pověst Trattoria Lo Scopettaro. Na obou místech jsme dostali skvělé jídlo a v Lo Scopettaro dokonce přišel majitel a dal nám slevu (servis a pití zdarma), jen tak, že měl dobrou náladu. Italové se vám možná budou smát, když budete mluvit o Lo Scopettaro, protože toto slovo má přesně ty dva významy (pro úklid a sex) jako české "šukat".

Jestli jste právě získali pocit, že jsem cvok, který se táhne přes půl Říma za žvancem, není to tak úplně pravda. Pokaždé jsme to spojili s cestou k Cestiově pyramidě, odkud můžete jet ...

Metrem k moři

Překvapuje mě, když se někdo vrátí z Říma a neví, že se denně mohl koupat v moři. Přitom z města jede metro (říkám tomu metro, ale je to vlastně příměstský vlak) až k plážím. Výhodou je, že můžete jet na jízdenku MHD.

Metrem B dojedete na zastávku Pyramide a přestoupíte na vlak (paradoxně tím přestupem mezi dvěma nástupišti se změní název zastávky a jste na Porta San Paolo - tento název platí pro trasu vlaku) a pojedete na jednu z posledních čtyř zastávek (Lido Centro, Stella Polare, Castel Fusano nebo Cristoforo Colombo). Vyzkoušeli jsme všechny a nejvíc doporučujeme první dvě. Trochu se projděte kolem pláží a sami poznáte, které z nich jsou zdarma.

Hledáním správného vlaku se nezatěžujte, na pláž jede vždycky ten, který na Porta San Paolo stojí. A vůbec nedoporučuji vlak dobíhat, protože jezdí celý den každých 15 minut a je lepší si počkat, protože pak si sednete. Některé vlaky jsou klimatizované, jiné ne a stát něco přes půl hodinky v subtropických vedrech není nic povznášejícího.

V noci tento vlak nahrazuje autobus N3 a jezdí z/na Piazza Venezia (u psacího stroje).

Ostia Antica

Cestou k moři nebo zpátky si můžete vystoupit na zastávce Ostia Antica, kde jen pár set metrů od nádraží leží antické přístavní město Ostia Antica. Zachovalostí se vyrovná Pompejím. Přístav tady ale už nenajdete, protože moře za tu dobu ustoupilo o několik kilometrů. Uscita lato destro (vystupte vpravo) a pak se dejte doleva, směrem od Říma k moři. My jsme nestihli, příště...

Via Appia Antica

Z původně téměř dvousetkilometrové nejdůležitější silnice římské říše, jejíž výstavba začala v roce 312 před naším letopočtem, se zachovala jen malá část. Nachází se v jižní části Říma a pokračuje směrem k jihovýchodu. Je oblíbeným místem pro procházky a za návštěvu stojí i Kalixtovy katakomby s hroby mnoha papežů z druhého až čtvrtého století. I toto místo zatím čeká na naši příští návštěvu.

La Scala Santa

Svaté schody, po kterých podle legendy v Jeruzalémě kráčel Ježíš k Pilátovi, nechala do Říma kolem roku 326 přivézt sv. Helena, matka císaře Konstantina. Nahoru se smí pouze po kolenou, co schod, to jedna modlitba, schodů je 28. Svaté schody jsou uvnitř budovy, stojící přes ulici proti bazilice San Giovanni in Laterano, do které se taky určitě podívejte. 
Metrem B na zastávku San Giovanni, projděte bránou Porta San Giovanni a jste na místě. Tohle nemůžete minout.

Sloup bičování

Když jsme u relikvií, kousek od baziliky Santa Maria Maggiore směrem k metru Cavour je zvenku nenápadná a zdánlivě malá bazilika Santa Prassede, proslulá svými raně gotickými mozaikami, ale hlavně skutečností, že v jedné z jejích kaplí je sloup, na kterém byl údajně bičován Ježíš. 
Bohužel bylo zavřeno, ale i tak nám bazilika nabídla jednu zajímavost. Na její fasádě je dvojjazyčná kamenná deska, jejíž první část byla překvapivě srozumitelná: "V tomto kláštore v r. 867 - 869 bývali slovanskí apoštoli sv. Konštantín-Cyril a sv. Metod, zakladatelia staroslovenskej liturgie a písomnictva. Vďačný slovenský národ".

Baziliky a kostely

V Římě není jen bazilika sv. Petra, zajímavé kostely, které stojí za návštěvu, jsou doslova všude. Když půjdete kolem a bude otevřeno, jděte dovnitř, nebudete litovat a kdyby nic, na pár minut se v tom vedru ochladíte. Ve všech kostelech platí zákaz nahých ramen a kolen. Pro pány to většinou není problém, pro ženy je řešením nosit v kabelce jeden nebo dva šátky, kterými si před vstupem do kostela zakryjí ony hříšné klouby.

Fontány

Řím je městem fontán, takže není možné je opomenout. Nejznámější z nich, Fontana di Trevi, je momentálně bez vody a v rekonstrukci, stejně jako Fontana della Barcaccia pod Španělskými schody. Mezi další známé patří Fontana dei Quattro Fiumi, Fontana del Moro a Fontana del Nettuno, všechny tři na náměstí Piazza Navona, Fontana dell'Acqua Paola na vršku Gianicolo, Fontana di Ponte Sisto proti mostu Ponte Sisto v Trastevere, Fontana del Tritone na Piazza Barberini, fontány na Piazza San Pietro ve Vatikánu a doslova desítky dalších.

Vatikánská muzea a Sixtinská kaple zdarma

Běžné vstupné je sice 15 €, ale každou poslední neděli v měsíci si muzea včetně Sixtinské kaple můžete projít zdarma. To byl i náš případ. Dlouhá fronta před vchodem do muzeí je pověstná, ale nemějte obavy, utíká to rychle a za nějakých 10 minut jste uvnitř. Prostory muzeí si v klidu užijete a můžete bez omezení i fotit, horší je to se slavnou kaplí. Trasa prohlídky je koncipována tak, že Sixtinská kaple je dlouho a dlouho v nedohlednu, i když je na každém rohu směrovka. Ta vede návštěvníky celým muzeem, protože kapli všichni považují za cíl. Že se k ní konečně blížíte, zjistíte podle toho, že se kolem vás začne tvořit tlačenice a atmosféra začne zvláštním způsobem houstnout. Projdete kolem značek se zákazem fotografování, vstoupíte dovnitř a ... 

Chtělo se mi ven. Nevím, jak kaple vypadala, můj jediný dojem byl, že podobně se možná cítí dobytek v hodně špatném chlévě a napadala mě i slova jako koncentrák. Mohla za to skupina asi šesti nebo víc italských dozorců, jejichž prací bylo snad jen pohlídat dodržení zákazu fotografování. Ze všech stran vbíhali do davu a řvali na lidi způsobem, který by vás vůbec nenapadl ve spojení s nápisem "svaté místo". Protlačili jsme se davem a do minuty byli z kaple venku. Dál už byl zase klid a my si užili zbytek muzeí.  

Hodně jsme toho stihli a ještě víc nestihli, to si necháme na příště.

 

Cocco fresco, cocco bello cocco

Doslova "kokos čerstvý, kokos krásný kokos". Také "sangalas" (to jsou sluneční brýle, tentokrát asi anglicky) a všechno možné, na co si vzpomenete, vám dennodenně pořád dokola budou nabízet prodejci z Bangladéše, Pákistánu, Indie a severu Afriky. Nevyhnete se jim na ulici a na pláži vám teprve ukážou, co všechno umí. Například laciné sangalas vám nabídnou desetkrát, i když máte drahé sluneční brýle na očích. My jsme si při každé návštěvě Itálie museli koupit deku na pláž, pokaždé jsme ji totiž zapomněli doma. Za blbost se platí.

Tito ilegální imigranti zamořili celou Itálii a podle Italů není možné s nimi něco dělat, denně prý k italským břehům připlouvají další a další lodě, přivážející jak lidi, tak zboží. Tak s tím raději nedělají nic. To byl alespoň náš dojem.

Za zmínku stojí jejich obchodnická pružnost. Sotva zašlo slunce za mrak a spadlo pár kapek, zmizely sangalas a v nabídce se objevily pláštěnky a deštníky. Po návratu do Prahy sprchlo a já se marně ohlížel po prodejcích.

Potřebujeme internet

Slabý signál wi-fi v hotelu a potřeba být online i v průběhu dne byly důvody, proč jsme se rozhodli ke koupi internetové karty. Našli jsme nabídku společnosti Tre za 3 € na 3 dny (3 má Tre i v logu, tak se není co divit). Našli jsme prodejnu a v ní prodavače s telefonem na uchu. Dal jsem mu znamení, že nespěcháme, ať si hovor vyřídí. Odvětil "Ne ne, signore, mluvte, co byste si přáli?". Říkáme, že bychom chtěli onu kartu Tre atd... Aniž by sundal sluchátko z ucha, začal způsobem, který mi byl povědomý, podobně se mnou totiž mluvilo už několik italských prodejců nebo číšníků: "Signore, jestli věříte Tre, kupte si Tre. Já vám to ale nedoporučuji, protože Tre nabízí .... a Wind nabízí ....". Samozřejmě jsme odešli s kartou Wind za 15 € a dostali k dispozici 1 GB na měsíc.

Vespa, Fiat, Twizy...

Že je Itálie zemí skútrů a malých aut, to není novinka. Skútry se kolem vás míhají jako vosy v létě kolem stánku s limonádou a samozřejmě jim kralují naše oblíbené Vespy. Nás ale překvapila řada miniaut, která jsme nikdy předtím neviděli. Je možné, že k nám ještě nedorazila, nebo o ně u nás prostě není zájem. kromě Fiatů je Řím plný Smartů, potkali jsme i několik aut, jejichž značku jsme nestihli rozpoznat, ale za nejmenší a nejsměšnější auto jsme označili Renault Twizy, který by se u nás snad měl i prodávat, pro nás byl ale v ulicích Říma novinkou. Je až neuvěřitelné, že je to dvoumístné vozítko.

Proč je v Itálii tolik skútrů nám kdysi vysvětloval náš kamarád Franz: "to je těžké, každá rodina má dvě nebo tři auta a na ty silnice se potom nevejdeme, proto si každý musí koupit ještě skútr". No jo, to jsou ty země na pokraji krachu ...

Skútr si můžete i půjčit, není to levné, ceny jsou kolem 60 € na den a většinou chtějí zálohu až 500 € za kus. 

Voda

Bez vody se v Římě nedá existovat a můžete utratit desítky Eur za balenou vodu, jestli chcete, nabízí ji každý stánek po celém městě. Naštěstí to není nutné, kupte si na začátku jednu půllitrovku a láhev nevyhazujte. Po celém městě jsou pitné fontánky s lahodnou studenou vodou. Je to jeden z největších římských benefitů.

Kam na záchod

Veřejných záchodů v Římě moc nepotkáte a když, tak před dámskou částí jsou často dlouhé fronty. I Dan Brown si v knize Andělé a démoni posteskl, že na velké množství restaurací je v Římě málo toalet.

My jsme přišli na to, jak spojit příjemné s užitečným a když jsme potřebovali na záchod, skočili jsme si na kafe. Kromě toho, že italské espresso nebo cappuccino je samozřejmě skvělé, je také většinou levnější než u nás. Našli jsme tedy pokaždé Bar, což je místo, kde vám dají kafe a jsou na každém rohu.

Za 80 centů až 1 € jsme si tedy dali espresso nebo za 1 - 1,50 € cappuccino a použili bez fronty místní toaletu.

Kafe na stojáka

Aby káva stála tolik, jako jsem psal výše a ne třeba 3,50 €, je nutné pít ji jako to dělají Italové - na stojáka. V Itálii totiž platí pro kávu dvě ceny - al banco (u baru) a al tavola (u stolu). Jakmile se posadíte, káva může stát opravdu třeba trojnásobek, protože jste líného Itala donutili k pohybu a za to se platí - je to servis. Při první návštěvě Itálie jsme se samozřejmě pokaždé posadili a za dvě espressa zaplatili tolik, jako za 7 na baru. Ze začátku jsme si přišli divně, ale jde skutečně o běžný italský způsob pití kávy. U kávy nesedí, vysedávají dlouho u vína a u jídla. 
Mimochodem typická italská snídaně je cappuccino a cornetto, u nás známé jako croissant. I to si Italové vyřizují na stojáka u baru cestou do práce. Při naší minulé návštěvě nám bylo divné, že Francesca, u které jsme bydleli, chodí každé ráno naproti do baru a za deset minut je zpátky. První den jsme si mysleli, že si šla něco vyřídit, pak nám došlo, že chodí na snídani. 
Snad poslední poznámky ke kávě - cappuccino pijí typicky před obědem, později espresso. Lungo nebo americano si neobjednávejte, budou se vám smát, proto tomu říkají americano, že to pijí jen turisté. A piccolo taky nežádejte, opravdu neexistuje. Neexistuje ani latté - tohle slovo znamená mléko.

Čau naruby a dobrý večer po obědě

Když vám u první pokladny krásná kočka řekne ciao, není z vás hotová a nečeká na váš telefon. I když byste tomu rádi nevěřili, snad uvěříte, až vám to řekne žena, vypadající jako matka Sicílie a stopadesátý Ital. Je to prostě běžný pozdrav. Přesto nám může přijít drzé říct neznámému člověku ciao a i já jsem s tím měl občas problém. Často se mi stalo, že jsem řekl buon giorno a prodavač nebo číšník odpověděl ciao. To divné nebylo, divné to bylo naopak, když jsem ciao řekl já a on buon giorno. Rozhodně několik týdnů po návratu mám pořád tendence říkat v obchodech čau.

Buon giorno (dobrý den) uslyšíte od Italů jen do oběda, kolem druhé hodiny odpoledne už všichni přejdou na buona serra (dobrý večer). Je to krásný národ... 

Jídlo

Moje matka říká, že jsme Itálii jeli vyžrat. To si nemyslím, ale je pravdou, že italské jídlo milujeme, špagety a vůbec těstoviny na různý způsob vládnou i u nás doma a plán naší dovolené mohl někomu připomínat gastropornotour. Za to můžu asi já, když někam jedu, chci ochutnávat místní speciality a na to je dobré být připraven - tedy vědět, které to jsou i kde si je mám dát a kde raději ne. A protože každý region Itálie se pyšní vlastními specialitami, neřešili jsme jídlo italské, ale římské (a proto naše první cesta vedla do stánku s kebabem, já vím, ale to je jiná historie, kebab zase milujeme z Berlína, kde ho mimochodem mají lepší).

Římská kuchyně nepatří zrovna k nejlehčím, ale na jídelních lístcích tu mají pěkný seznam lokálních skvostů. Při první návštěvě Říma mi bylo doporučeno ochutnat nejtypičtější jídlo - Spaghetti alla carbonara. Protože jsem uhlířské špagety znal z českých restaurací, považoval jsem to za špatný vtip. To, co jsem pak v Římě ochutnal, bylo pro mne nové, naprosto neznámé a přímo božské jídlo. A protože po návratu mi pokaždé zase přinesli ty hrozné uhlířské, musel jsem se naučit vařit carbonara sám.

Z těstovin tedy rozhodně doporučuji Spaghetti alla carbonara, Bucatini all'amatriciana, Spaghetti alla gricia, Spaghetti cacio e pepe, Spaghetti alla puttanesca nebo Penne All´arrabbiata. V Ristorante Il Cantinone v Testacciu jsem si objednal Spaghetti cacio e pe...sce. Z názvu bylo jasné, že půjde o něco s rybami nebo mořskými plody na způsob cacio e pepe. Bylo to přesně tak, moře bylo zastoupeno kalamáry a chut byla výborná. V jiné restauraci jsem měl ještě jedny špagety s mořskými plody, ale to bylo celkem průměrné jídlo.

Kromě pasty a nějaké pizzy jsme měli výborné risotto s cikorkou (také v Il Cantinone), drštky Trippa alla Romana, telecí plátky s parmskou šunkou a šalvějí Saltimbocca alla Romana (název Saltimbocca můžete přeložit jako skočdohubky) nebo volskou oháňku v rajské omáčce Coda alla Vaccinara. Jako zvláštní předkrm jsme v židovské čtvrti ochutnali artyčoky po židovsku Carciofi alla Giudia. Všude jinde po městě vám nabídnou Carciofi alla Romana, ty se připravují jinak, neměli jsme, ale zkuste, my si je dáme příště.

Italové, jak už jsem psal, snídají často v baru cappuccino a cornetto, oběd řeší něčím lehčím, pak je čeká zhruba tříhodinová siesta, po ní pokračují v práci (vykonávali-li nějakou předtím) a kolem osmé večer se zaplní restaurace, protože se jdou konečně najíst. 

Jídlo dělí na antipasto (předkrm), primo piatto (první jídlo, obvykle těstoviny), secondo piatto (druhé jídlo, většinou nějaké maso nebo ryby), k němu si dají contorno (příloha) a na závěr dolce (třeba tiramisu nebo zmrzlina). Samozřejmostí je voda, káva a vino della casa (domácí víno - přesněji rozlévané víno ze džbánku nebo karafy).

V restauracích není možné pouze pít, na to jsou tu různé bary, ale tam, kde je napsáno Ristorante, Trattoria, Osteria nebo Hostaria, se očekává, že budete jíst, samotné pití vám nepřinesou.

Některé restaurace se chlubí tím, že neúčtují žádný poplatek za servis. Většinou vám ale automaticky přinesou na stůl láhev vody za 2 až 3 € a/nebo chléb (1 až 1,5 € za osobu) a řeší to tímto způsobem. Dýško se v Itálii nedává, místo toho se napijte vody nebo zakousněte kousek chleba, stejně ho budou chtít zaplatit.

V baru není problém sedět dvě hodiny s jedním pivem nebo skleničkou vína, není to jako u nás, kde vám přistává další pivo a vy máte ještě v půllitru čtvrtku prvního. Když chcete další, musíte se ozvat. Cena jednoho piva je kolem 5 €. Nejvíc tu frčí značka Peroni a pokud nepatříte k posedlým myšlenkou, že kromě Plzně nic není pivo, pak vás Peroni vůbec neurazí. V supermarketech není cena tolik vzdálená od české..

Supermarkety

Když už o nich mluvíme... Z těch velkých jsou tu prodejny DeSpar (náš InterSpar) a Carrefour a pak nějaké další. Ceny jsou klasicky nízké a kvalita ... zkuste si představit, že se u nás někdo zbláznil a to luxusní předražené jídlo ze speciálních obchodů se zahraničními potravinami odnesl do Tesca a tam ho prodával za jejich ceny. Asi tak. Změní se to tu někdy?

Zmrzlina

Gelato patří mezi další klenoty italské gastronomie. Gelaterie jsou všude, my jsme měli hned u hotelu dvě, které patří k velice vyhlášeným. Jednou z nich je Verde Pistacchio s nabídkou přibližně 15 druhů a zajímavými chutovými kombinacemi. Jejich chloubou je bezkonkurenční pistáciová, která opravdu chutná po pistáciích, není to jen zelená zmrzlina, zajímavá byla i s kardamomem. Hned přes ulici je Wonderful Ice Cream s 50 druhy zmrzlin a fantastickým mraženým jogurtem. Bylo těžké se mezi oběma rozhodovat a dokonce se nám stalo, že jsme se rozdělili a nakupovali v obou naráz. Obě jsou na Via Nazionale asi 100 metrů pod Piazza della Repubblica.

Protože jsme v Římě samozřejmě fotili, měl být konec článku věnován fotografování a porovnání dvou fotoaparátů a také několika objektivů, které jsem měl s sebou. Vzhledem k rozsahu tohoto článku se fotografování budu věnovat v samostatném článku a gelato se stane symbolickou sladkou tečkou.

P.S. vážně dlouhý ... kdybych psal ještě hodinu, byla by malá knížka :)
Kdo dočetl až sem a ještě má málo, tomu kromě Werichovy knížky doporučuji útlý, ale úžasný cestopis Italské listy od Karla Čapka.

Třeba se někomu může hodit tato interaktivní mapa Říma. Má 3 vrstvy, které můžete vypínat a zapínat - 1) rychlé orientační body, 2) místa a atrakce, 3) římské metro. Na mapě zdaleka není všechno, ale důležité body snad obsahuje. Postupně ji možná vylepším.

• < Fujifilm X-E1 vs. X100S v Římě
• MF objektivy a digitální fotografie >

Comments: